Na konci září slavíme v Čechách svátek svatého Václava, hlavního patrona českého národa. Svatořečení knížete Václava bylo vstupenkou našeho národa do tehdejší formující se Evropy, do západní latinské civilizace. To byla osudová dějinná volba, kterou je třeba při všech turbulencích dějinných proměn stále znovu obnovovat a stvrzovat: nepatříme na Východ ani nejsme nějakým „mostem mezi Východem a Západem“, patříme bytostně a jednoznačně k Západu. Západní civilizace nebyla a není rajskou zahradou bez chyb a problémů, ale je to náš domov, kam patříme svými duchovními kořeny, je to naše kulturní biosféra, za kterou máme spoluodpovědnost. Být její pevnou součástí – a bránit se všem, kteří by nás chtěli od Západu odtrhnout, je naším nejdůležitějším národním zájmem. Naše češství by bylo bez evropského a západního kontextu jen zatuchlým provincionalismem.
Evropa je opět ve válce. Válka rozpoutaná snahou Putinova Ruska o genocidu Ukrajiny se týká nás všech. Ruská propaganda se už netají tím, že agresi vůči Ukrajině považuje za pouhý počátek své expanze k obnově bývalé říše. Jsme povinni připomínat světu naši dějinnou zkušenost: ustupovat agresorovi nikdy nepřináší mír. Pokud by Evropa zradila Ukrajinu a nepomáhala jí ve spravedlivé obraně, povzbudilo by to agresory a násilníky na celém světě.
Putinovo Rusko už dlouho vede proti nám a všem bývalým sovětským satelitům hybridní válku pomocí dezinformačních médií a své páté kolony v našich zemích. Velmi mu záleží na tom, aby našlo trojské koně uvnitř Evropské unie k jejímu postupnému rozkladu, k destrukci Evropy a celého mezinárodního právního řádu. Nyní se nejvíce zaměřili na Slovensko.
Narodil jsem se v Československu a prožil v něm větší část života; miluji slovenský národ, slovenštinu a slovenskou krajinu, nikdy nebudu schopen Slovensko vnímat jako cizinu; cítím s ním sounáležitost.
Nynější volby na Slovensku jsou nejen osudovou morální zkouškou kulturnosti slovenského národa, nýbrž mají velký význam pro budoucnost celého našeho kontinentu. Pokud se klany nacionalistů a fašistů napojené na kriminální podsvětí zmocní vlády nad Slovenskem, může to znamenat odtržení Slovenska od evropské civilizace a politické kultury směrem k chaosu divokého Východu.
Během vlády prezidentky Čaputové, která velmi důstojně reprezentuje Slovensko na mezinárodní scéně a která je velmi uznávána také u nás, bylo bratrství mezi našimi dvěma národy patrně nejpevnější v celých dějinách.
Také nás urážely nestoudné hulvátské útoky populistů na Zuzanu Čaputovou a čekali jsme, zda se na Slovensku objeví dost silná rytířská, gentlemanská, kavalírská obrana této sprostě napadané ženy. Nyní strůjci a hlavní aktéři těchto útoků chtějí učinit hulvátství a agresivitu určujícím klimatem veřejného života na Slovensku. Pamatujme, že zlo tohoto typu je nakažlivou chorobou.
Kromě jiného by vláda populistů na Slovensku znamenala, že mezi proevropskou Českou republikou a Slovenskem, řítícím se do područí Putinova Ruska, by zřejmě rostla nová železná opona – a to by opravdu nebylo dobré.
Ve velmi podobné situaci, když se u nás v únoru 1948 drali komunisté k moci, kdy populismem ovlivňovali poslední demokratické volby a chystali puč, který nás odtrhl od Západu a zbavil nás na desetiletí svobody a demokracie, se pražský arcibiskup Beran svým statečným textem „Nemlč, arcibiskupe!“ jasně vyslovil proti tomuto nebezpečí. Bylo však už pozdě.
Modlím se za čest a prorockou odvahu slovenské církve a jejích představitelů v této hodině velké morální zkoušky a osudové dějinné křižovatky.
Církev musí velmi pečlivě zvažovat, kdy nastává ve veřejném životě výjimečná situace, kdy je nejen jejím právem, nýbrž i mravní povinností promluvit a jasně se postavit proti šiřitelům destruktivních ideologií populismu, nacionalismu a fašismu, kteří ohrožují stát a společnost.
Už jednou se demokratické síly Slovenska sjednotily, aby zabránili vládě nezodpovědného politika Vladimíra Mečiara. Kéž se to podaří i nyní, kdy nebezpečí tragicky špatné volby je ještě daleko větší.
Všichni jsme měli možnost slyšet nedávný předvolební veřejný projev místopředsedy Smeru Luboše Bláhy, v němž chválil Husáka a jeho soudruhy, Rudou armádu okupující dvacet let Československo a volat, že vše dobré na Slovensko přichází z Východu a vše zlé ze Západu. Zde je jasně vidět, co by se na Slovensko s těmito lidmi vrátilo.
Tito lidé chtějí popřít vše, o co usilovali Slováci při svíčkové demonstraci proti Husákovu normalizačnímu režimu, vše, o co jsme společně usilovali v listopadu '89, a vše, oč usilovali lidé na demonstracích proti těmto silám po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky.
Pevně doufám, že se jim to nepodaří, že se Slovensko nevydá směrem k rozkladu svobody a demokracie.
Prosím: modleme se za budoucnost ohroženého Slovenska!
Tomáš Halík
