Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Tento přístroj umožňuje provádět i závažné operace neinvazivním způsobem a výrazně tím zkracuje dobu rekonvalescence pacientů. Ivan Trojan na něj vybral přes půl milionu korun prostřednictvím představení Žáby, které produkuje. Další významnou částkou z benefičního představení Každý má svou pravdu přispělo i Dejvické divadlo, takže potřebné prostředky byly téměř pohromadě.
Nový přístroj v hodnotě přibližně 2,5 milionu korun Paměť národa pořídila díky spolupráci s českými lékaři za jeden milion korun. Na začátku byla dárcovská výzva Paměti národa, v níž se výrazně angažoval Ivan Trojan. Díky ní mohl na podzim nasednout do sanitky a dovézt auto Čajce do Kyjeva. Pak se jí ptal, co potřebují dál. Urgentní nemocnice, kde Čajka pracuje, a která spadá pod 1. zdravotnický prapor Ukrajiny, si řekla právě o laparoskopický přístroj. Potřebuje jej pro zákroky u pacientů s poraněním břicha.
Nepolevující solidarita Čechů
První zastávka na cestě do Kyjeva byla ve Lvově. Paměť národa tam vojákům předala většinu z přivezených terénních aut a dodávek pro transport raněných. Ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa při té příležitosti obránce evropské svobody ujistil o trvající solidaritě Čechů.
Politická situace v Česku je stále nejistější, ale desetitisíce lidí přesto dál posílají prostředky, za něž Paměť národa pořídila terénní vozy, dodávky a další materiální pomoc.
Taras ze 110. brigády, který před válkou pracoval jako stavební inženýr a ve své jednotce má bývalé pracovníky z turistického ruchu, advokáta, prokurátora, traktoristy i specialisty z oboru informačních technologií, popisuje, jak armáda tato auta pořízená z peněz českých dárců využije. Terénní Toyota Hilux, Ford Ranger a dva vozy Nissan Navara budou pomáhat se záchranou životů blíže u fronty. Dva Volkswageny Transporter T6, z toho jeden ve verzi klasické sanitky stejně jako další T5 Caravelle budou dopravovat raněné ze stabilizačních bodů, tedy jejich útočišť v opuštěných vesnicích, dál do nemocnic.
Cesta raněného
„Pracujeme tři až pět kilometrů od linie fronty, i terénní auto se ale kolikrát dostane nejblíže na deset kilometrů od fronty,“ přibližuje postup záchrany Taras. „Raněného, pro kterého jedeme, přiveze pozemní dron anebo je třeba jej přinést.“ Odmítá, že by pozemní drony existovaly jen jako podívaná v televizi. Vojáci je skutečně využívají, nicméně jich není dost. Vzpomíná na záchranu jednoho z mužů, při níž nepřítel dva stroje zničil a raněného přivezl až třetí dálkově ovládaný prostředek.
Stejně tak se může stát, že u fronty auto nevydrží ani první výjezd, a pokud vojákům slouží několik měsíců, lze mluvit o úspěchu. Vitalij z jednotky Materik v telefonu ukazuje fotku vyhořelého obrněného Land Roveru, před třemi týdny jej nepřítel zničil šesti drony. Posádka přežila. „Je to různé, jedno z aut máme od začátku celoplošné invaze a s přestávkami v servisu slouží dodnes,“ zmiňuje i tu lepší variantu Taras. Jeho spolubojovník Olexandr ujišťuje, že předaná auta pro ně jsou důležitou pomocí a že svůj účel budou plnit už druhýho den.
Z offroadů si vojáci nejvíc pochvalují zmíněné Hiluxy, které vynikají robustním rámem a jejichž předností je i spolehlivý japonský motor. Sehnat je ovšem není právě snadné. Jak popsal mechanik Petr Karavej, který vozy pro Ukrajinu v Paměti národa obstarává, ojetých terénních aut se na trhu nedostává a osvědčené modely si drží svou cenu.
Pomoc za devět milionů
Auta byla naložena po střechu. Kromě oné laparoskopické věže vezla 3D tiskárny, s jejichž pomocí si vojáci tisknou například různé nástavce na drony, dále šlo o tisíc turniketů na zastavení masivního krvácení, šedesát nabíjecích stanic EcoFlow, teplé spacáky nebo sítě proti dronům. Hodnota pomoci činila přibližně devět milionů korun. „Obecně vozíme konkrétní věci, o které si někdo řekl. Každá položka materiální pomoci tak má předem daného příjemce, takže se nikdy neválí někde ve skladu,“ popisuje fundraiser projektu Pavla Jirošová.
Pražská pobočka Post Bellum se zaměřila na pomoc Ukrajině už tři dny před celoplošnou invazí. Vyráběla vlastní balistické vesty, když je zavedené firmy nestíhaly dodávat. Dokumentaristé i produkční obvolávali firmy a nakupovali materiál. Stovky dobrovolníků kompletovaly v pronajaté hale vesty, nakonec jich vyrobili na třináct tisíc. Rychlému rozjezdu pomoci napomohla spolupráce s ukrajinskou organizací Come Back Alive, která podporuje vojáky již od roku 2014.
Podoba naší pomoci se měnila. „Zpočátku odjížděly každý večer dva, tři kamiony. Následně jsme ale navázali kontakt s menšími útvary, které nám přesněji hlásí, co potřebují. Zásilku pak obstaráváme delší dobu, protože vybíráme specifický materiál,“ popisuje Šimon Plicka vývoj pomoci napadené zemi, na níž se podílí od samého počátku.
