Jméno Janeček je po několik generací symbolem podnikatelského úspěchu i technického umu. Byl to pradědeček Soni Klímové-Janečkové, kdo započal rozvoj firmy v elektrotechnické a zbrojní výrobě. Dědeček pamětnice František Karel Janeček ve stopách svého otce pokračoval a uspěl nejen doma, ale i ve světě. Právě on založil tradici výroby motocyklů a automobilů ve východočeských Kvasinách.
Od motocyklů k automobilům
František Janeček spojil geniální podnikatelský plán a svou vášeň, kterou zdědil po otci – lásku ke dvěma kolům. „Když se ke dvěma kolům přidá ještě motor, vznikne motocykl, československý motocykl,“ popisuje s úsměvem pamětnice tehdejší záměr svých předků, kteří na přelomu 20. a 30. let zakoupili licenci na výrobu motocyklů od firmy Wanderer. Z počátečních písmen Janeček Wanderer následně vznikl slavný název dodnes známé značky. Firma si pořídila pozemky v Kvasinách, kde vedle nádraží vystavěla novou moderní továrnu, rodina se pak nastěhovala do místního zámku. A tak na začátku 30. let začaly z kvasinského závodu vyjíždět první motocykly.
První motocykl vyrobený v továrně JAWA v Kvasinách přezdívaný „Rumpál“, 1929
Spojení Janeček-Wanderer nebylo zpočátku úplně ideální a žádalo si řadu změn. „První motocykl byl krásný, velký, ale těžkopádný. Říkalo se mu rumpál. Teprve později vznikl lehký motocykl, se kterým firma brzy expandovala na světové trhy,“ vysvětluje Soňa Klímová-Janečková. K úspěšnému výrobnímu procesu tehdy jistě přispěl také anglický závodník a konstruktér George William Patchett, kterého František Janeček v roce 1930 angažoval pro vývoj nového modelu.
Životní příběhy Soni Janečkové-Klímové, Bohuslava Čtvrtečky a dalších pamětníků jsou součástí výstavy Vzpomínky pamětníků Rychnovska. Vernisáž proběhne v úterý 22. srpna od 16 hodin ve Společenském domu v Solnici. Výstava zde potrvá do 30. září 2023.
Dědeček Soni Janečkové byl ale vizionář a s úspěchem dvoukolových strojů se nespokojil. „Dvě kola jsou fajn, ale čtyři ještě lepší. Můj dědeček do svého tatínka tak dlouho vandroval, až mu to nakonec povolil.“ Toto strategické rozhodnutí stálo na začátku tradice automobilové výroby v Kvasinách.
JAWA Minor – velmi úspěšný model z konce 30. let 20. století
V roce 1934 sjela z linky nová karoserie, a tak vznikla JAWA 700, která se úspěšně prodávala nejen v Československu, ale také v zahraničí. Následovala výroba automobilu JAWA Minor, který se proslavil jako sedan, roadster nebo kabriolet. Než firmu osudově poznamenala druhá světová válka, vyrobila kvasinská továrna čtyři stovky těchto vozů pro armádu.
Patent, po kterém toužil Hitler
Po březnové okupaci a zřízení protektorátu v roce 1939 obsadili továrnu v Kvasinách Němci, kteří si byli vědomi toho, že Janečkovi pracují kromě výroby automobilů také na vývoji nového zbrojního patentu. Jednalo se o takzvaný kónický adaptér, který se měl dát nasadit v patřičné velikosti na jakoukoliv hlaveň. Střela by tak získala takovou kinetickou energii, že by prostřelila i pancíř tanku. „Bylo to zatím ve stádiu studií pokusu. Nicméně ten patent existoval a Hitler o něj měl eminentní zájem,“ uvádí pamětnice.
„Když přišli Němci, dědeček sroloval všechny plány a za pomoci britské ambasády je dostal ven.“
František Janeček věděl, co je v sázce, a rozhodl se, že Němcům takovou zbraň do rukou dobrovolně nedá. „Když Němci postupovali na Prahu, dědeček sroloval všechny plány do ruličky a poměrně komplikovaným způsobem je dostal za pomoci britské ambasády ven. V Británii pak zůstal po celou dobu války pod krycím jménem Little John.“
Little John (podle českého příjmení Janeček) v západní Anglii zdokonalil svůj vynález natolik, že nakonec skutečně sloužil v praxi. Vojáci jej použili ve vítězných bitvách proti Rommelově armádě v severní Africe i při invazi spojeneckých vojsk do Normandie.
Babička pamětnice Jindřiška Janečková zůstala s pěti dětmi v protektorátu a spravovala rodinné polesí v Orlických horách. Z povzdálí sledovala, jak Němci okupují firmu jejího manžela a do zbrojní části továrny posílají zaměstnance na nucenou práci.
Po únoru 1948 přišli o všechno
Jindřiška Janečková během války několikrát ukázala odvahu, dobrosrdečnost i nebojácnost. Starala se mimo jiné o sovětské partyzány, kteří do Orlických hor zabloudili. „Po zbytek okupace je zásobovala jídlem, oblečením i léky. Vlastně riskovala život svůj i svých dětí. Všichni to naštěstí přežili,“ vzpomíná pamětnice.
Na začátku 50. let chtěli partyzáni, v té době už metály ověšení vojenští důstojníci, Jindřišce Janečkové osobně poděkovat. Netušili ale, jak se k ní a celé její rodině zachovali místní komunističtí funkcionáři.
Koncertní sál na zámku v Kvasinách po rekonstrukci
Po únorovém puči v roce 1948 zámek okamžitě zabrali komunisté. Rodině tehdy ještě nechali pár místností, ve kterých mohla bydlet. O dva roky později se však situace definitivně změnila. „Prostě našim řekli, ať okamžitě odejdou,“ vypráví Soňa Klímová-Janečková. „Rodiče chodili od baráku k baráku a prosili lidi, jestli nemají místnost, kde by mohli aspoň chvíli být, než si najdou něco lepšího.“ Nikdo jim ale nepomohl.
Rodina se nakonec přestěhovala do nedaleké Jedlové. Maminka pamětnice jezdila učit do základní školy ve Skuhrově, otec studoval Fakultu strojní na Českém vysokém učení technickém v Praze. Dva měsíce před státnicemi ho však po dalších komunistických čistkách ze školy vyloučili. Musel narukovat k nechvalně známým útvarům PTP a šel fárat do kladenských černouhelných dolů, kde onemocněl těžkým zápalem plic. „Naštěstí mu pomohl vojenský lékař, který pocházel ze stejného kraje,“ vzpomíná pamětnice.
Little John zůstal v Británii
Siňa Klímová-Janečková při natáčení v Hradci Králové, červenec 2023
Soňa Klímová-Janečková přišla na svět v roce 1959 a vyrůstala s cejchem dítěte z buržoazní rodiny, kterému během povinné školní docházky neprošlo vůbec nic. „Zažívala jsem takovou drobnou buzeraci od některých učitelek. Byla jsem prostě ‚ta Janečková ze zámku‘, problematické dítě z rodiny průmyslníků a vynálezců.“
Svého dědečka téměř nepoznala. Do domoviny se slavný Little John poprvé vrátil krátce po válce, když se chtěl rozvést se svou manželkou. Zamiloval se totiž do zdravotní sestry Reginy, se kterou prožil zbytek života v Anglii a Kanadě, protože poválečné dění v Československu ho přimělo zůstat v zahraničí „Já jsem ho vlastně viděla dvakrát v životě. V šedesátých letech se odvážil do Československa přijet podívat. Byl to prošedivělý a nesmírně laskavý pán. Tehdy mi bylo asi šest,“ vzpomíná pamětnice na setkání se svým dědečkem.
„Soničko, až komunisté odejdou, budeš se muset pořádně postarat o rodinný majetek, aby zase vzkvétal.“
Podruhé a zároveň naposledy ho potkala v osmdesátých letech, kdy studovala v Hradci Králové. František Janeček už tehdy byl nemocný muž, těšil se však stále velmi dobrému duševnímu zdraví. „Soničko, až komunisté odejdou, budeš se muset pořádně postarat o rodinný majetek, aby zase vzkvétal,“ apeloval tehdy Little John na svou vnučku, která si jeho slova zapamatovala a vzala si je k srdci.
Poválečná historie kvasinské továrny
Zámek, na kterém Janečkovi dříve žili, postupně chátral. Komunisté celý zámek rozdělili na byty, naleštěné parkety nahradilo socialistické lino a od roku 1974 byl do hlavního křídla umístěn Ústav sociální péče pro osmdesát mentálně postižených chlapců.
Kvasinská továrna byla znárodněna už po válce. Janečkovi se proti rozhodnutí bránili, nebylo to však nic platné. Fabrika se stala pobočným podnikem Zbrojovky Brno. V roce 1947 pak z továrny vyjel první automobil značky Škoda, mladoboleslavská automobilka zde začala vyrábět model Superb. Tehdy se začala psát historie Škodovky ve východočeských Kvasinách.
Bohuslav Čtvrtečka (vpravo) a jeho kolegové z automobilky na svatbě, 1964
Rok 1947 byl osudový pro řadu pamětníků, kteří jsou s tamější automobilkou svázáni dodnes. Patří mezi ně například Bohuslav Čtvrtečka, jehož rodiče se v onom roce přestěhovali do areálu automobilky, kde pracoval jeho tatínek, maminka, strýc a později i vlastní děti. Bohuslav Čtvrtečka fabrice zasvětil celý svůj život. „Škodovka je srdcová záležitost. Prožil jsem v Kvasinách celý život. Jsem té automobilce věrný dodnes, dala mi vzdělání i životní naplnění,“ říká Bohuslav Čtvrtečka, který do kvasinského závodu nastoupil v roce 1959, odešel do důchodu v roce 2005 a mezitím v něm vystřídal řadu významných pozic.
Nová etapa rodinného podnikání
Kvasinská továrna, kterou kdysi spoluzakládal dědeček pamětnice, již dlouhá léta píše nové kapitoly své historie. Pro Janečkovi však po roce 1990 začalo období napravování starých křivd, které rodina musela během druhé poloviny 20. století snášet. Potomkům byl nakonec navrácen zámek v Kvasinách, přes dva tisíce hektarů lesa v Orlických horách, související hájovny a pak už jen lovecký zámeček v Pádolí. Na ostatní majetek rodiny se restituce nevztahovaly.
Soňa Klímová-Janečková se tak pustila do obnovy majetku přesně tak, jak kdysi slíbila svému dědečkovi. Díky ní rodina Janečkových působí v podhůří Orlických hor dodnes.
Článek podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
