Biskup Petr Esterka slaví 85. narozeniny a má na co vzpomínat – po útěku za železnou oponu vystudoval v Římě, doprovázel kardinála Berana na pastorační cestě po USA, byl u svatořečení Anežky České i sametové revoluce.

Na svět přišel 14. listopadu 1935 v Dolních Bojanovicích na Hodonínsku. Při studiu na biskupském gymnáziu v Brně zažil násilnou likvidaci mužských řádů: „Byl to šok. Oni přišli v noci, možná k ránu to bylo, a my už jsme pak neviděli ty naše představené,“ popsal průběh akce K, při které Státní bezpečnost v noci z 13. na 14. dubna 1950 odvlekla od internace 2 900 řeholníků.

Gymnázium musel opustit a vrátil se domů, kde nastoupil do obecné školy. Chtěl získat maturitu, ale nikde nebyl přijat. Nakonec se mu podařilo odmaturovat na jedenáctiletce v Hodoníně po několika pokusech v roce 1956. Poté pracoval jako vychovatel, a protože nechtěl žít pod dohledem Státní bezpečnosti, rozhodl se z Československa utéct.

Zpátky už to nešlo

Útěk plánoval s kamarádem ze školy Josefem Šupou. Přes Petrova otce získali kontakt na převaděče ze Slovenska. Cena za převedení byla vysoká a z převaděče se vyklubal spolupracovník StB. Petr na to přišel, když převaděč stále odkládal termín přechodu. Museli jednat rychle a utéct na vlastní pěst, než si pro ně přijde Státní bezpečnost. Situace se zkomplikovala ještě tím, že u Josefa byl na návštěvě kamarád Vladimír Syrovátka.

Petr Esterka s maminkou a sourozenci. Foto: Paměť národa
Petr Esterka s maminkou a sourozenci. Foto: Paměť národa

„Kdyby se nám přechod podařil, tak tajná policie by šla po tom, kdo tam ještě byl a proč. Syrovátka musel s námi. Jako jediný nebyl připraven a nic neměl. S sebou jsme měli obyčejné věci. Kleště, pepř proti psům a pak taky oblečení, které nesmělo být světlé.“

K hranicím se vydali v pátek 14. června 1957 vlakem z Brna do Břeclavi. Vyskočili z jedoucího vlaku v zatáčce před Mikulovem a plížili se zakázaným pásmem k hranicím. Byla tma, když se dostali k ostnatým drátům: „Byly to tři řady, mezi nimi prostor asi metr.“ Petr s Josefem stříhali, Vladimír hlídal zavazadlo. Ve spěchu a stresu zůstalo pak podepsané zavazadlo mezi dráty.

Auta tam nebyla šedá, ale červená a modrá

„Přišli jsme do první vesnice – Drassenhofen – doprostřed obce, tam byla kašna a v ní jsme se trochu umývali. Přišli chlapi z hospody, někteří uměli česky a povídali: ‚Neříkejte, že jste se dostali přes hranice.‘ Ještě jsme měli v rukou kleště. Dali nám coca-colu a zavolali místního četníka.“

 Ten se skupinkou sepsal protokol a odvezl mladé muže do okresního města Mistelbach, kde zůstali ve vězení asi dva týdny. Během této doby úřady zjišťovaly, jestli jsou skutečně političtí uprchlíci.

Petr Esterka (vpravo) a Josef Šupa (vlevo) v uprchlickém táboře v Rakousku. Foto: Paměť národa
Petr Esterka (vpravo) a Josef Šupa (vlevo) v uprchlickém táboře v Rakousku. Foto: Paměť národa

Mezitím v Dolních Bojanovicích vládlo napětí, které popsala Petrova sestra Anežka: „Ráno mi pověděli rodiče, že Petr utekl, že musel narychlo, protože je někdo zradil. Maminka byla od té doby nemocná na srdce, protože estébáci u nás strašně řádili. Oni by ho tady zavřeli a oni by ho zabili. Oni mu říkali: ‚My tě zlikvidujeme.‘ On pořád proti nim bojoval.“

Rodina dlouho nevěděla, jestli Petr útěk přežil. Až mnohem později se mu podařilo poslat anonymně pohlednici z Vídně kamarádce, která poznala jeho písmo. Tak se rodina dověděla, že je naživu.

Když Petr, Josef a Vladimír vyšli z vězení v Mistelbachu, neměli kam jít. „Tak jsme šli po ulici a mysleli si, že nám nikdo nerozumí. Potkali jsme dívku, která hovořila česky a zajímala se o náš osud. Ona pak odešla a vrátila se s pytlíkem pomerančů. Někdy bych se s ní rád setkal a poděkoval jí. Někteří lidi byli dobří a toto mi utkvělo v paměti.“

Pracovali u jednoho velkostatkáře a vydělali si šilinky na cestu do Vídně. Odtud cestovali do Salcburku a dále do uprchlického tábora Glassenbach, kde Petr dostal nabídku odjet do Říma studovat teologii a filozofii.

Na studia do Říma

Pět měsíců od útěku z Československa nastoupil Petr na papežskou kolej pro české a moravské bohoslovce v Římě nazvanou Nepomucenum. Spirituálem mu byl Tomáš Špidlík, pozdější kardinál. V Nepomucenu se o zemích sužovaných komunismem příliš nemluvilo. „Já jsem to věděl, ostatní to ani moc nezajímalo. Snažili jsme se to říct a snažili jsme se to vysvětlit.“

Petr Esterka v zahradě koleje Nepomucenum v Římě. Foto: Paměť národa
Petr Esterka v zahradě koleje Nepomucenum v Římě. Foto: Paměť národa

Po vysvěcení na kněze v březnu 1963 a získání licenciátu teologie byl poslán mezi krajany do Spojených států. Jeho novým domovem se stala farnost svatého Pavla v San Antoniu v Texasu, kde žije nejvíce Čechoameričanů z celých Spojených států, téměř 200 tisíc. Češi sem přicházeli v polovině 19. století zejména z chudých oblastí severní Moravy a severovýchodních Čech a usadili se ve středním Texasu mezi dnešním San Antoniem, Houstonem a Dallasem.

Toužil po dalším vzdělání, a tak se vrátil do Říma na doktorská studia.  V té době byl v Nepomucenu kardinál Josef Beran, kterého komunistický režim držel v internaci od roku 1949 na různých místech Československa. Když ho papež Pavel VI. jmenoval v roce 1965 kardinálem, úřady mu cestu do Říma povolily, ovšem s úmyslem, že mu už nedovolí se vrátit.

Petr Esterka doprovázel v roce 1966 kardinála Berana na cestách po USA. Foto: Paměť národa
Petr Esterka doprovázel v roce 1966 kardinála Berana na cestách po USA. Foto: Paměť národa

Kardinál Beran se z Říma snažil se pomáhat mnoha českým farnostem v Evropě i za oceánem a v Římě založil České náboženské středisko Velehrad. Petr Esterka ho v roce 1966 doprovázel na jeho pastorační cestě po USA, kde po získání doktorátu přednášel teologii a dogmatiku na koleji svaté Kateřiny v Saint Paul v Minnesotě.

Podplukovníkem v U.S. Air Force

Při svém působení v Minnesotě se setkával s veterány z války ve Vietnamu, což ho přivedlo ke službě americkém letectvu. V roce 1974 se stal vojenským kaplanem na základně poblíž vojenského letiště v Saint Paul nedaleko řeky Mississippi.

Jako kaplan amerického letectva. Foto: Paměť národa
Jako kaplan amerického letectva. Foto: Paměť národa

Na starost měl mše svaté, duchovní vedení, porady a další běžné činnosti kněze ve farnosti. Na základně bydlely totiž celé rodiny vojáků. Jako vojenský kaplan v záloze působil až do roku 1995.

Od roku 1986 působil také jako biskupský vikář pro USA a Kanadu, v roce 1994 dostal na starost také Austrálii. Do této funkce ho jmenoval biskup Jaroslav Škarvada, který působil v Římě a pečoval o naše krajany v zahraničí.

Kromě toho přednášel Petr Esterka na univerzitách o české historii, sportu a kultuře. Rád vzpomíná na Moravské dny v Chicagu, kde se dodnes schází několik stovek lidí na velkou slavnost.

Svatořečení Anežky přineslo svobodu

V neděli 12. listopadu 1989 měla být ve Vatikánu svatořečena Anežka Česká. Z Dolních Bojanovic jelo do Říma několik autobusů poutníků a Petr se tam zcela náhodně setkal se sestrou Anežkou a dalšími přáteli. Krátce poté zemřela Petrova nemocná maminka a Petr se mohl vrátit do Československa. Na cestě domů ho zastihla zpráva o událostech na Národní třídě a počínající revoluci v Československu.

Petr Esterka se sestrou Anežkou na audienci u Jana Pavla II. při svatořečení Anežky České. Foto: Paměť národa
Petr Esterka se sestrou Anežkou na audienci u Jana Pavla II. při svatořečení Anežky České. Foto: Paměť národa

Jeho sestra Anežka k tomu uvedla: „Petr říkával, že maminka musela umřít, aby se on dostal domů. Díky tomu se pak zúčastňoval demonstrací a zástupci z Občanského fóra ho vozili po přednáškách.“

Po sametové revoluci mohl být konečně v kontaktu s českými a moravskými biskupy. „Všechny jsem je pozval do Ameriky. Hlavně to byl olomoucký arcibiskup Vaňák, ten byl výborný. Jezdili jsme po těch našich krajanských farnostech,“ uvedl s tím, že arcibiskup František Vaňák strávil v Americe celý měsíc.

Biskup Petr Esterka. Foto: Paměť národa
Biskup Petr Esterka. Foto: Paměť národa

Papež Jan Pavel II. ho v červenci 1999 jmenoval pomocným biskupem brněnským a pověřil ho duchovní péčí o české katolíky v cizině. Biskupské svěcení přijal monsignore Petr Esterka 11. září 1999 v katedrále svatého Petra a Pavla v Brně. V roce 2013 předal Petru Esterkovi ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prestižní cenu ministerstva zahraničí Gratias agit za pomoc při šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

 Od roku 2013 je Petr Esterka biskupem emeritním a žije v České centru v Kalifornii.

PODPOŘTE PAMĚŤ NÁRODA Vzpomínky Petra Esterky pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!