Příběhy pamětníků

Po prvních normalizačních volbách skončili ve vězení desítky lidí jen za to, že svým spoluobčanům připomněli právo nejít volit: „Účast ve volbách není právní povinností, ale právem občana.“

V rodné vesnici na severozápadě Řecka zažila krutosti fašismu i následné občanské války. Do Československa přišla v roce 1949 a nový život začala ve Dvoře Králové. Až do svých osmdesáti let zde pracovala pro textilní podnik Juta.

Utrpení židovského obyvatelstva neskončilo s válkou. Židé umírali v létě 1945 při poválečných pogromech v Polsku a v září 1945 i v Československu. Ten nejznámější se odehrál před 75 lety, 24. září 1945, ve slovenských Topoľčanech.

V prvorepublikovém Československu navrhl architekt Rudolf Wels řadu domů, spolupracoval s barrandovskými filmovými ateliéry a karlovarskou sklárnou Moser. Jeho potomci žijící v Anglii nic z toho nevěděli až do poloviny 80. let.

U výslechů do něj pouštěli elektrický proud a zlomili mu obratel. Za výrobu a šíření protikomunistický letáků putoval skaut Ladislav Bartůněk do kamenolomu a uranového dolu. Jeho dívka na něj čekala a po svatbě spolu prožili 56 let.

Pavel Bartovský svedl v době pražského jara bitvu s kádrovým oddělením Škodovky o nahlédnutí do svého kádrového posudku. Jeho malá vzpoura vůči komunistickým strukturám měla být po srpnu 1968 potrestána.

Před devětasedmdesáti lety 8. září 1941 zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu (dnes Petrohrad). Tehdy jedenáctiletá Irina Juřinová přežila nejtvrdší zimu blokády.

Ve filmu Veberovi, ve skutečnosti Korbelovi. Předobrazem pro ústřední pár ve filmu Krajina ve stínu jsou rodiče Ferdinanda Korbela, který svůj příběh svěřil Paměti národa.

Riskantní útěk Roberta Ospalda a jeho kamaráda Zdeňka Pohla po hromosvodných drátech je důkazem, jak silná byla touha lidí dostat se na svobodu z komunistického Československa. To v době normalizace ostrahu hranic ještě zesílilo.

Jiří Barteček narukoval na vojnu k Pohraniční stráži. Ale místo aby železnou oponu střežil, sám za ni roku 1975 utekl. Přeplaval do Rakouska a na dobrodružnou cestu na Západ vzal i dva kamarády.

Riskantní přelet do Rakouska uskutečnil s tříletým synem na zádech. „Řekl jsem si – smrt, nebo život. Nechtěl jsem v tomto systému žít.“ Jeho čin fascinoval rakouská média.

Miroslav Jeník a jeho bratr zachránili 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách hořící ženu. Pohotově ji odtáhli z ulice, kterou zachvátily plameny a pustošily exploze po havárii vozu okupační sovětské armády.

Pro Vladimíra Špidlu znamenaly události roku 1968 a 1969 zhroucení životní víry. Z výslechu v srpnu 1969, kdy režim brutálně potlačil protisovětské manifestace, si odnesl posttraumatický šok.

Konstruktér Josef Haisler sestrojil tank, který dokázal jezdit pod vodou. Jeho kariéru armádního technika a vynálezce ale paradoxně ukončil příjezd sovětských tanků v srpnu 1968.

Dcera ruského emigranta pociťovala bezútěšnost sedmdesátých a osmdesátých let i při práci psycholožky v manželském poradenství. Odpovídalo socialistickému přístupu k životu: zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Osada Drozdovská Pila se ukrývá v krásné přírodě na odlehlém místě Zábřežské vrchoviny. Ideálních podmínek pro úkryt za války využívali partyzáni a téměř osm let se zde schovával uprchlý politický vězeň Jaroslav Knápek.

Radista výsadkové skupiny Silver A Jiří Potůček se 28. června 1942 přemístil do nového úkrytu u sedláka Antonína Burdycha v osadě Končiny u Červeného Kostelce. O dva dny později ho zde dopadlo gestapo.

Byl konec roku 1939, když se gymnazista Vasil Timkovič se dvěma spolužáky rozhodl k útěku do Sovětského svazu. Tou dobou byla Podkarpatská Rus okupována Maďary a z nedaleké polské hranice se stala hranice sovětská.

Obec Salaš leží v malebném údolí Chřibů nedaleko Velehradu. Den před osvobozením se stala místem tragédie dodnes zahalené tajemstvím. Zavedeme vás do míst, kde neznámí ozbrojenci postříleli 19 mužů ze Salaše, kteří šli na pomoc partyzánům.