Markéta Bernatt-Reszczyńská

Riskantní útěk Roberta Ospalda a jeho kamaráda Zdeňka Pohla po hromosvodných drátech je důkazem, jak silná byla touha lidí dostat se na svobodu z komunistického Československa. To v době normalizace ostrahu hranic ještě zesílilo.

Poslední srpnový den roku 1980 dostali polské komunisty na kolena dělníci. Ti, kterým měl socialismus přinést lepší časy, živořili a jejich protesty byly vždy brutálně potlačeny: v Poznani 1956, v Gdaňsku 1970... Srpen 1980 byl jiný. Vzbouřilo se celé Polsko.

Den, který se vryl do paměti všech Čechoslováků, byla středa a bylo krásně. O to absurději proto podle pamětníků vypadaly tanky a obrněné transportéry v ulicích a v nich ozbrojení vojáci.

Dcera ruského emigranta pociťovala bezútěšnost sedmdesátých a osmdesátých let i při práci psycholožky v manželském poradenství. Odpovídalo socialistickému přístupu k životu: zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Před 75 lety skončila Postupimská konference, která uznala požadavek Československa na vysídlení německého obyvatelstva. Navzdory rozšířenému mýtu o něm vítězné mocnosti nerozhodly. Odsun v té době již probíhal a Spojenci požadovali jeho pozastavení.

Před 80 lety začala bitva o Británii, do které se v její rozhodující fázi zapojili českoslovenští piloti, a v řadách britského Královského letectva (RAF) přispěli k první zásadní prohře nacistického Německa.

Josef Kapel našel rodinu Františka Jaroše, který mu zachránil život, díky členovi Klubu přátel Paměti národa Václavu Janíkovi. Ten si přečetl naši výzvu a rozjel se do Sirákova, odkud Jarošovi pocházejí, a podařilo se mu získat kontakt na člena rodiny v Českých Budějovicích.

Jiří Václav Hampl bojoval několik let za dokončení sousoší 82 dětí, které dvacet let tvořila jeho žena, sochařka Marie Uchytilová. Ta zemřela v předvečer sametové revoluce na infarkt, vyčerpaná mnohaletou prací a nezájmem o sousoší.

Před třiceti lety se splnilo přání, které nejčastěji skandovali lidé na náměstích v listopadu 1989: Svobodné volby! Do volebních uren vhodilo 8. a 9. června 1990 svůj hlas 96 procent voličů, ačkoli už k volbám povinně nemuseli.

V týmu kazatele a sociálního pracovníka Přemysla Pittra se pokusila o nemyslitelné. Po válce pečovala dohromady o židovské děti z koncentračních táborů a německé děti z internačních táborů.

Vzpomínky z Prahy, nechť jsou Ti nejhezčí, napsala Iva Jarošová 30. května 1945 na zadní stranu své podobenky a věnovala ji Josefu Kapelovi, devatenáctiletému židovskému chlapci, kterého po osvobození přivedl do Prahy její tatínek František Jaroš.

Studentky učitelství Květa Axmanová a Věra Kristová zorganizovaly v létě 1946 záchranu 45 dětí z Údolí smrti. Paměti národa se podařilo vypátrat pět z nich. Domnívaly se, že se jednalo o oficiální akci organizovanou vládou.

O záchraně koní z hostouňského hřebčína natočili Američané v roce 1963 film. Starostové obcí, ve kterých se Operace Kovboj odehrávala, se o ní dozvěděli až v roce 2006 od nadšenců mapujících zamlčovanou historii osvobození americkou armádou.

Devět dní po konci války pochodovali vojáci a vojačky 1. československého armádního sboru v SSSR Prahou za nadšeného jásotu. Na Staroměstském náměstí je z tribuny zdravil prezident Beneš, který se den předtím vrátil z exilu.

V zabraných Sudetech vybudovali nacisté 34 pobočných koncentračních táborů. Prošlo jimi 30 tisíc vězňů a vězeňkyň z celé Evropy. Polský vězeň Andrzej Reszczyński vážil 42 kilo, když do lágru v Rychnově u Jablonce nad Nisou vstoupili sovětští vojáci.

Den po Rudé armádě vstoupili do Prahy agenti sovětské kontrarozvědky SMERŠ (Smrt špionům). Úkol pozatýkat Rusy, kteří našli po roce 1921 v Československu útočiště před bolševickým terorem, začali plnit hned 11. května 1945.

Gene Deitch a Zdeňka Najmanová byli jako Romeo a Julie studené války. Ona pracovala pro studio Bratři v triku v komunistickém Československu, on přijel přímo z hollywoodské továrny na sny. Z jejich setkání vzešla životní láska i mnoho krásných animovaných filmů.

Osmnáctiletá Eva ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.

Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 v koncentračním táboře Buchenwald osvobození americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.