Valašsko bylo na přelomu let 1944 a 1945 hlavním centrem partyzánského odporu proti nacismu v Protektorátu Čechy a Morava. Obyvatelé Prlova za podporu partyzánů zaplatili svými životy.
Náš projekt „Živá paměť pohraničí“ chce podpořit udržitelný rozvoj regionů, kde Paměť národa díky svým pobočkám dlouhodobě působí a kde stále doznívají dopady poválečných změn jako bylo vysídlení obyvatel, izolace a ztráta vazby lidí k samotnému místu.
Životní osudy čtyř našich současníků z východních Čech, které zasáhla dramata 20. století – od druhé světové války po Sametovou revoluci. Podívejte se na čtyři minidokumenty o lidech, jejichž příběhy spojuje odvaha čelit bezpráví.
Životní osudy čtyř našich současníků z východních Čech, které zasáhla dramata 20. století – od druhé světové války po Sametovou revoluci. Podívejte se na čtyři minidokumenty o lidech, jejichž příběhy spojuje odvaha čelit bezpráví.
Městem jde zástup lidí. Každý si směl vzít jenom zlomek svých věcí. Mezi nimi je i sotva osmileté děvčátko, které tlačí kočárek pro panenky. Nikdo neví, co je ve sběrném táboře pro sudetské Němce čeká.
Odešli hrdinové. Dva dny po sobě zemřeli odbojáři Věroslava Bojková a Alois Frank. Oba dva kvůli své činnosti měli zemřít a nedožít se konce války. Zemřeli letos v březnu v požehnaném věku.
Válka skončila a v ulicích se slaví. Mladá žena jde po chodníku, kdyby na rukávu neměla bílou pásku s písmenem „N“, možná by ji ten mladík oslovil. Místo toho se ušklíbne a srazí ji pažbou k zemi. Ona sice má polské kořeny, jenže vyrůstala v německém prostředí...
Hildegardina maminka za války zachránila život Židovce Gesslerové. Když v květnu 1945 dorazila sovětská armáda, sledovala Hildegarda Sedlářová krutosti páchané na německých obyvatelích Šternberka. Její rodina ale díky bratrově práci zůstala, nebyli odsunuti.
Velká Bystřice nedaleko Olomouce je malé město s velkou historií. Během druhé světové války se zde za vydatné pomoci místních zformoval partyzánský odboj. Příběhy Metoděje Osladila, Josefa Jedličky a Františka Cenkla jsou dodnes živou stopou odvahy a vlastenectví.
Zatkli jej v osm. Mezi zabavenými dokumenty byly i kontakty spolupracovníků včetně jména jeho syna. Využil nepozornosti, vyskočil a papír se jmény si rychle strčil do úst. Následovala smršť obušků, ale on v tu chvíli už věděl, že StB se žádná další jména nedozví.
První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji, trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.
Julka Vargu těžká nemoc znetvořila a upoutala na vozík, StB z něj přesto měla strach. Čím více trpělo jeho tělo, tím ostřejší měl mysl a hlubší víru. Jeho byt se za normalizace stal centrem setkávání věřících, kteří často vystupovali proti komunistickému režimu.
Jesenicko je horský kraj, který se do celostátních zpráv dostane jen při živelních pohromách. Třeba když ho – jako v uplynulých dnech – zasáhnou ničivé povodně. Ale také je to kraj plný příběhů.
Mašín, Balabán, Morávek. K odbojové skupině Obrana národa ale patřili i méně známí lidé a také ti zaplatili mučením či smrtí. Byl to i Otto Janík, otec folklorní tanečnice Věry Heidlerové. Ona v poválečné republice pak prožívala chvíle klidné. A taky méně klidné…
Jesenicko, tedy pohraničí. Je to krajina, která si pamatuje mnoho – předválečné vyhánění Čechů i poválečné lynče a odsuny Němců. Stovky příběhů lidí různých povah a národností, jen prolévaná krev byla vždy stejná, červená.
V srpnu 1968 do Československa vtrhly tisíce sovětských vojáků. V následujících dnech a týdnech začala okupace, která nakonec trvala přes dvě dekády. V červnu 1991 republiku opustily, ale několik Sovětů dezertovalo. Jen jeden z nich v Československu zůstal.
Kameníčkův grunt v Příkazích u Olomouce je teď významným kulturním dědictvím. Ne vždy tomu tak bylo – Helena Smolíková vzpomíná, jak statek s bohatou historií vypadal počátkem 50. let: „Moderní byt v Praze jsme museli vyměnit za bláto a necky.“
Sedláci to neměli snadné ani v jedné ze dvou totalit 20. století. „Tatínek byl jako sedlák vězněn dvakrát,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Jiří Kašlík. Seděl za komunismu i za nacismu...
To řekl předseda místního JZD tatínkovi Josefa Směšného. Josef se narodil v roce 1950 a od dětství znal jen dřinu. V rozhovoru pro Paměť národa dodává: „Do družstva jsme vstoupili v roce 1976, když už opravdu nebylo možné hospodařit soukromě...“
„Na disent jsme neměli odvahu,“ tvrdí Olga Mertlíková. S manželem přitom v listopadu 1989 stála u zrodu jaroměřské pobočky OF a ve východočeském městě spoluorganizovala první demonstraci.