Regiony

Sedláci to neměli snadné ani v jedné ze dvou totalit 20. století. „Tatínek byl jako sedlák vězněn dvakrát,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Jiří Kašlík. Seděl za komunismu i za nacismu...

To řekl předseda místního JZD tatínkovi Josefa Směšného. Josef se narodil v roce 1950 a od dětství znal jen dřinu. V rozhovoru pro Paměť národa dodává: „Do družstva jsme vstoupili v roce 1976, když už opravdu nebylo možné hospodařit soukromě...“

„Na disent jsme neměli odvahu,“ tvrdí Olga Mertlíková. S manželem přitom v listopadu 1989 stála u zrodu jaroměřské pobočky OF a ve východočeském městě spoluorganizovala první demonstraci.

Jaro 1945. Na vlakovém nádraží v Olomouci právě probíhá namátková kontrola občanů Protektorátu. Šestnáctiletý Josef Pánek právě prožívá nejhorší chvíle svého života. Je na útěku z nuceného nasazení, a pokud ho odhalí, hrozí mu trest smrti.

Po mnichovu se snažil dostat na Západ a do československé armády zformované v zahraničí se nakonec dostal. Po válce vstoupil do řádu. Za obojí dostal „zasloužený“ trest – léta vězení. I jeho osud připomíná 11. listopad, Den válečných veteránů.

Nacisté zavraždili její devítiletou kamarádku. Strýc byl během války popraven za partyzánskou činnost. Ani poválečná desetiletí jí mnoho klidu nepřinesla. „Po válce začal jazz, a najednou konec a kupředu, levá,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Borisa Kučerová.

Během války zahynulo přes třicet jeho příbuzných. „Po válce jsem si říkal: buď to pro mě končí taky, anebo budu něco pořádného dělat, abych na ‚to‘ nemusel myslet.“ A dělal vědu. Podívejte se na trailer k dokumentu o Munkovi, který v červnu vyhrál cenu Emmy Awards.

Na středu 4. října připravila Paměť národa Severní Čechy spolu se Severočeským muzeem v Liberci komponovaný program u příležitosti mezinárodního Dne architektury a zároveň k 50. výročí otevření horského hotelu s vysílačem na Ještědu.

Tím strašidelným příběhem v českobudějovické Kendeho vile by procházel bývalý československý četník, který mlátí české řezníky, mihnul by se Rudolf, ochrnutý učitel klavíru. A především: byli by v něm i další v koncentrácích zavraždění členové rodiny Kendeových.

Gymnázium Šternberk bylo za socialismu známé tím, že zde učili a studovali lidé se špatnými kádrovými profily. Možná i díky tomu odtud vyšli pozdější umělci, z nichž někteří přesáhli lokálního významu. Petr Palarčík (*1963) sem nastoupil koncem 70. let.

Soňa Klímová-Janečková se narodila poté, co komunisté sebrali jejich rodině majetek a znárodnili firmu JAWA. „Maminka vzpomínala, jak prosili místní, jestli někde nemohou zůstat. Nikdo je k sobě nevzal.“ Přijďte na výstavu Vzpomínky pamětníků Rychnovska!

Přišla o otce, zažila rabování sovětskými vojáky i divoký odsun sudetských Němců. Alžběta Odziomková jako německé dítě viděla, jak vypadá nenávist, a zažila, co je hlad.

Byl teplý červnový podvečer a na kraji litoměřických Jiráskových sadů se u sochy „Čest a sláva Sovětské armádě“ sešla menší skupinka dvaceti, možná třiceti lidí. Je to na město s dlouhou liberální tradicí v době zuřící války na Ukrajině mnoho? Není?

Jeho maminka trvala na tom, aby ji Honza doprovázel na abonentské koncerty či do divadla. Pozdější dramaturg, divadelník a filmař se v něm tak začal pomalu probouzet. Zakladatel Letní filmové školy se narodil do města, které kvetlo kulturou.

Nový kinopříběh Paměti národa vypráví příběhy místních, kteří vzdorovali totalitě. Věnujeme se osudům neznámého člověka, který po srpnové okupaci na pionýru rozvážel protikomunistické letáky, ale i Pavlu Wonkovi, jehož smrt v roce 1989 vyvolala mezinárodní skandál.

V Moravském krasu se nachází celá řada skalních útvarů, propastí a jeskyní. Nebýt správce přírodní památky, otce Jana Suchánka, byly by dómy Kateřinské jeskyně nenávratně zničeny.

„Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945,“ stojí na upomínkové desce hřbitova v Postoloprtech. Kurt Kempe masakr přežil. A tento text nikdy nepovažoval za dostatečný. Přečtěte si komiks o jeho životním příběhu z knihy Odsunuté děti.

Psal se rok 1944, když si Jiří Kotlový všiml výzvy v novinách apelující na mladé, aby přišli hrát ragby. Se spolužákem z baťovského učiliště se vydal na hřiště a netušil, jak výrazně toto rozhodnutí nasměruje jeho další život.

Památníky holocaustu v Hodoníně u Kunštátu a Letech u Písku připomínají tragické osudy Romů a Sintů za druhé světové války. Karel Holomek se pobytu v koncentračním táboře se štěstím vyhnul.