Všechny články

„Když my, Romáci, hrajeme na housle a kytary, jsme dobří,“ říká reportér České televize Richard Samko.  „Ale jakmile chceme práci, školství bez segregace nebo jdeme proti něčemu demonstrovat, tak je to špatně?“

Pouhých 145 kilometrů Floridského průlivu dělí Kubu od nejjižnějšího cípu kontinentální části USA. Key West byl a je každodenním svědkem zoufalé snahy tisíců Kubánců dostat se ze země a v exilu začít nový život. Své zážitky vyprávěli Paměti národa.

Arthur Koestler objasnil Západu jednu ze záhad 20. století: proč se sovětští bolševici ve 30. letech náhle doznávali k absurdním zločinům? Ve Francii se jeho Tma o polednách stala bestsellerem. I díky ní se země nevydala cestou československého Vítězného února.

Odmítl lhát o „bratrské“ pomoci. Tak začala životní cesta Miroslava Jirounka, hudebně nadaného studenta, později uklízeče, lesního dělníka, odečítače vodoměrů a ještě později dirigenta komorních filharmoniků. „Je nezodpovědný, má děti, a podepíše Chartu,“ říkali.

Jiřího Lábuse si před Prvním májem 1989 předvolala Státní bezpečnost. Obávala se, že s Oldřichem Kaiserem naruší průběh předem zrežírovaných oslav nějakým vtípkem. V komunistických oslavách Svátku práce prostor pro spontaneitu a humor nebyl...

Rozvodovost v době normalizace stoupala a komunisté chtěli situaci vyřešit zřízením sítě manželských poraden. Zcela nezáměrně tak dali vzniknout ostrůvkům relativní svobody, kde našla práci a útočiště řada disidentů.

Přišla o otce, zažila rabování sovětskými vojáky i divoký odsun sudetských Němců. Alžběta Odziomková jako německé dítě viděla, jak vypadá nenávist, a zažila, co je hlad.

Tuzemský export… Tuzex. Měl prostřednictvím „bonů“ odčerpávat od lidí valuty, které si vydělali v zahraničí. Obchody Tuzex otevřené před 65 lety byly rájem luxusu ze Západu, a zároveň otevřeným přiznáním, že v socialismu určité zboží na domácím trhu vůbec není.

„Pro československý disent a demokracii jsem dobrovolničil asi osm hodin týdně po dobu téměř osmi let,“ říká knihovník Frode Bakken z Norska. Co všechno Skandinávci v Československu dělali a co tím riskovali?

Za socialismu jsme slovo „nedostatek“ neznali. Místo toho se mluvilo o „úzkém profilu.“ V mnohahodinových frontách se střídaly celé rodiny, zatímco prodavači ze zeleniny, masny a lahůdek si své zboží navzájem čile vyměňovali.

Za komunistického režimu antisemitismus nabyl nejzuřivější podoby v monstrprocesech padesátých let, ale tím jeho projevy zdaleka neskončily. Až do roku 1989 se o židovské tradici oficiálně mlčelo a ty, kteří se k ní hlásili, sledovala Státní bezpečnost.

Je možné se na ni připravit? Kolik jí sneseme jako stát i jako společnost? A nebudeme migraci nakonec potřebovat, ať chceme, nebo ne? O dalším palčivém tématu dneška natáčeli Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo s publikem v Malé Skále u Turnova.

V šesti letech měl ze dne na den sestřičku, byly jí dva měsíce... Rodiče malé Zity Löwenbeinové se v posledních zimních válečných měsících skrývali v lese, věděli, že holčička tam nepřežije. Našli řešení. Ti „cizí“ získali izraelský titul Spravedlivý mezi národy.

Když si Libuše brala tašku s bramborami, věděla, že pod nimi jsou součásti vysílačky. Při výslechu gestapu hlavně cokoliv říct! Žádná strategie jí ale nevyšla: z Petschkova paláce byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Válku přežila jen zázrakem.

Na konci školního roku jsme se s mými studenty rozhodli připomenout oběti Hladového pochodu z konce června 1945. Sami jsme tak poznali, o jak zbytečnou a krutou akci se tehdy jednalo. Dvojí překonání hřebenu Jeseníků nepřežila desetina z více než tří tisíc lidí.

„Rodiče nás naštěstí vychovali jako chlapce, a proto jsme to nějak přežili, ačkoli ne všichni.“ Ani emigrace do Maďarska neuchránila Dalmu Špitzerovou od transportu. To však nebylo vše, čím si během druhé světové války musela projít.

Britové seděli kolem hrnce a jedli. Už jen sehnat jídlo nebylo snadné. Díky článku v Magazínu Bridget Cooperová přijela v červnu 2023 do Letohradu, aby po téměř 80 letech hledala stopy svého otce. O uprchlé britské zajatce se zde tehdy nezištně starali místní lidé.

Státní bezpečnost získávala své tajné spolupracovníky mnohdy brutálním nátlakem. Metody psychologického teroru měla detailně zvládnuté. Jak se žilo nedobrovolným agentům? A co jste mohli dělat, když už vás StB k podpisu dotlačila?

Radka Patočková je ředitelkou nakladatelství KHER, které podporuje rozvoj romské literatury v České republice. V rozhovoru popisuje nejen situaci romských autorů a témata, kterými se zabývají, ale také sestupnou tendenci v užívání romštiny.