Všechny články

Tváří sametové revoluce byl Havel, ale na mohutné demonstraci na Letné 25. listopadu 1989 mezi Havlem, Kubišovou a Němcovou promluvil i neznámý muž v teplákové soupravě. Dav si ho zapamatoval, dějiny ne. Až nyní víme, že šlo o učitele Ľudovíta Guryču.

V poválečné Ukrajině začal mizet židovský svět, který tu po staletí byl. Sovětská společnost genocidu nepojmenovala a židovskou kulturu potlačovala. Přesto zde vzniklo moderní ukrajinské židovské sebevědomí. Jak se z „těch jiných“ postupně stali „ukrajinští Židé“?

Přeji všem srdečně, ať vám pondělní sváteční den 17.11. vyjde podle vašich představ! Paměť národa organizuje program na Národní v Louvre a v Národním divadle. Přijďte! Ale nyní bych rád sdělil pár slov k tomu, co se děje.

Josefa Balejku osud nešetřil, přesto se choval statečně. Stal se také jedním z členů pověstného českého „čtyřlístku“ českých letců. Byli v boji už od samého začátku 2. světové války, přežil z nich pouze Balejka. A ten nejen o jejich osudech vyprávěl Paměti národa.

Bedřich Kopold a jeho pozdější žena Jiřina Švermová se poznali jako příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Společně prošli ohněm války, v poválečném Československu ale zažili perzekuci ze strany vlastních lidí.

V letech 2023–2024 Dominik Duka ve studiu Paměti národa vzpomínal na svůj život. Často přicházel viditelně unaven, ale do křesla pamětníků usedal ochotně a své vzpomínky dokázal vyprávět brilantně, uváděl je do kontextu se společenskými a dějinnými událostmi.

Před druhou světovou válkou žilo v dnešní severozápadní Ukrajině na třicet tisíc Čechů. Na Volyni pak zažili hrůzy komunismu i nacismu. Tisíce jich narukovaly a s obrovskými ztrátami se přes Duklu probily do Československa. Komunismus je ale dostihl i tam.

Speciální policejní útvar, který řeší nepromlčitelné zločiny totality, funguje přes třicet let. Jak Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu pod vedením Dalimila Syptáka funguje a kolik toho má za sebou? A před sebou?

Speciální policejní útvar, který řeší nepromlčitelné zločiny totality, funguje přes třicet let. Jak Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu pod vedením Dalimila Syptáka funguje a kolik toho má za sebou? A před sebou?

„My jsme si s manželem prostě zbyli,“ říká drobná dvaadevadesátiletá žena. V padesátých letech si odseděla šest let v komunistických kriminálech. Poté potkala muže s podobným osudem. Vyšetřovatelé na něm veřejnosti předváděli nový mučící vynález – elektrické boty.

Československé parašutisty Gabčíka a Kubiše zná asi každý, ale také Němci použili českého parašutistu – vysadili ho v Anglii. Jmenoval se Karel Richter a jeho mise neskončila dobře: před svou popravou se ještě pokusil o sebevraždu.

28. října 1937 se v celém Československu slavilo devatenácté výročí vzniku republiky. Výjimkou nebyl ani mnohonárodnostní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Lidovou slavnost však poznamenal i smutek nad koncem Masarykovy éry.

Vzpomínka na Danu Drábovou s novinářem Martinem Ondráčkem.

Když v roce 1937 Edvard Beneš navštívil Hanušovice na Šumpersku, byl u toho i tehdy třináctiletý Ignác Žerníček. Mladý Ignác tehdy ještě nemohl vědět, že se zde stane svědkem událostí, které můžeme nazvat hororovými.

Do devíti let vyrůstala v bohémské rodině známého herce. Pak přišel zlom – z jejího otce se stal pronásledovaný disident. V době normalizace, kdy se ze všeho nejvíc cenila konformita, ona vždycky a všude vyčnívala.

Maďaři jsou jednou z nejpočetnějších národnostních menšin na Ukrajině, na tomto území se formuje přes tisíc let. Většina Maďarů žije v Zakarpatské oblasti – ta je domovem i pro řadu dalších etnik a místem, kde se protínají různé jazyky, kultury a tradice.

Docentka Stanislava Šprincová i její manžel Zdeněk zasvětili život olomoucké univerzitě. Válka, věznění i tlak komunistického režimu je neodradily od akademické práce. Jejich příběh vypráví o oběti, vytrvalosti a věrnosti místu, které se stalo jejich domovem.

Na samém konci druhé světové války postihly vesnici Vícov události, které zanechaly hlubokou a nezhojitelnou stopu v jejích dějinách i v paměti místních obyvatel.

„Dokud hluboko v srdci / duše Židů prahnou / a kupředu na východ / k Sionu oko hledí / naše naděje není ztracena.“ Tak zní slova Hatikvy, která se stala hymnou izraelského státu. Jeho vznik vyhlásil David Ben Gurion 14. května 1948.