Alfred Jánský se narodil v roce 1914 v Olomouci. Ve třiadvaceti letech dokončil v hodnosti poručíka základní vojenskou službu a nastoupil v Sigmě jako úředník. Klid trval necelý rok. Ještě před všeobecnou mobilizací byl Alfréd Jánský mimořádně povolán do pohraničí, kde se ve zbrani účastnil bojů s henleinovci. Nacisté mu jeho angažmá v časech mnichovské krize nezapomněli.
Slabší lidé nevydrželi
„Hned prvního dne války 1. září 1939 mě zatklo gestapo přímo v závodě Sigmy. Týden jsme byli soustředěni ve Štěpánově u Olomouce a odtamtud jsem byl transportován do koncentračního tábora Dachau,“ vyprávěl Alfred Jánský. Zanedlouho ho čekal další transport, tentokrát do Buchenwaldu, kde v nelidských podmínkách rok a půl pracoval v kamenolomu: „Měli jsme málo špatného jídla. Buď jsme dobývali kámen anebo ho nosili nahoru k drtiči. Měli jsme dřevěná kladiva a dřevěné klíny. Nahoru se šlo, dolů jsme museli poklusem. Celý den v pohybu! Často tam docházelo k úmrtím, protože slabší lidé těžkou práci při bídné stravě prostě nevydrželi.“
V roce 1942 se ocitnul v táboře Natzweiler-Struthof na obsazeném francouzském území. Hrůzy Buchenwaldu mu podlomily zdraví, ale neoslabily jej na duchu. Alfred Jánský ve Francii spoluorganizoval útěk několika vojenských důstojníků. Vězňům se podařilo sehnat esesácké uniformy a získat vozidlo, ve kterém uprchli. Auto však mělo jen pět volných míst a pamětník zůstal v táboře, kde po úspěšném útěku (čtyřem z pěti uprchlíků se podařilo dostat na svobodu) zavládlo dusno.
„Šel jsem do písárny, kde jsem měl jednoho kamaráda, aby mě zařadil do jakéhokoliv transportu, jen abych se dostal pryč. Říkal mi: ‚Nevím ale, kam to bude.‘ A bylo to do Osvětimi,“ vzpomínal Alfréd Jánský. S číslem 69783 vytetovaným na předloktí dokázal v Osvětimi přežít až do ledna 1945, kdy byl tábor bombardovaný spojeneckými svazy. Spolu se čtyřmi kamarády dokázali situaci využít ve svůj prospěch: „Když byl nálet, esesáci vypnuli elektřinu v drátech s vysokým napětím. Měli jsme nůžky a prostříhali se. Venku jsme se skryli a čekali až Rudá armáda osvobodí tábor.“ Poté se okamžitě vydal do města Osvětim, kde na vojenské komandatuře požádal o zařazení do osvobozenecké armády.
To bylo krásné shledání
S čerstvým doporučením se Alfréd Jánský přes Polsko, slovenské Zakopané a Tatry dostal až do Popradu, kde mu uznali hodnost poručíka a ustanovili jej velitelem baterie. Vojáky Prvního československý armádní sbor, pro který se vžil název Svobodova armáda, čekala ještě dlouhá cesta a řada krvavých střetů s ustupujícím wehrmachtem.
„V Liptovském Mikuláši jsme měli smůlu. Byl tam lihovar. Naši vojáci se tam krásně ožrali, a když se to dozvěděli Němci, využili toho a obratem obsadili západní část města. V horách Malé Fatry jsme zase měli dobýt kvótu 1018. Trvalo čtrnáct dnů, než jsme Němce vytlačili a přišli jsme tam o mnoho chlapců,“ řekl pamětník.
S frontou se dostal až do Vsetína, kde ho zastihl konec války. Alfred Jánský vzpomínal: „Tam jsem poslouchal rádio, bylo to 8. května, a hlásili, že Olomouc byla osvobozena. Plukovníka jsem požádal o krátkou dovolenou, abych mohl navštívit rodinu. Doma jsem našel maminku a svou milou, s níž jsem se zasnoubil už před válkou. To bylo krásné shledání.“
Alfred Jánský zemřel v požehnaném věku 101 let 11. listopadu 2015, tedy přesně na Den válečných veteránů.
