Jaroslav Čapek (*1949)
Po vojně vystudoval práva. Deset let v něm pak zrála myšlenka na odchod z Československa. „V soudní síni jsem byl několikrát svědkem rozhodnutí, které mi říkalo, že tohle už nemůžu podporovat,“ vyprávěl Jaroslav Čapek pro Paměť národa. V roce 1980 tak s rodinou odjel na dovolenou do Jugoslávie a odtud se vydali do Vídně, kde požádali o politický azyl. Na konci roku 1980 dostali povolení usadit se v Kanadě. V listopadu 1989 posílal kopírky pro Občanské fórum do Československa. Později zastupoval Františka Oldřicha Kinského v restitučním sporu s českým státem.
Josef Duchoň (*1933)
Malý Josef zažil během druhé světové války setkání s maďarskými uprchlíky, gestapem, ale také bombardování. Nedaleko jeho bydliště došlo k tzv. masakru na Švédských šancích. Srpen 1968 prožil ve Francii, kde byl s rodinou na návštěvě u příbuzných. „V tu dobu jsme byli na takovým bálu, který měli Francouzi na pobřeží. Veselili se, a k ránu k nám přiběhli, že jsme okupovaní. A já jsem je přesvědčoval, že ta ruská vojska, spojenci, že tam mají jen manévry,“ vzpomínal na osudové dny roku 1968. Vzhledem k tomu, že odmítl vstoupit do komunistické strany, měl jeho syn problémy s přijetím na střední školu. V listopadu roku 1989 se angažoval proti milicím, později byl zvolen do zastupitelstva v Hradci Králové.
Libuše Jůzová (*1949)
Pamětnici nebyl ani rok, když si pro její tatínka Petra Koubu přišla Státní bezpečnost. „Maminka dostala výpověď z bytu. Zabavili nám veškerý majetek, který rodiče měli, což byl nábytek a auto. Mamka musela zaplatit pokutu 10 000 korun a vystěhovali nás do zdravotně závadného bytu,“ vysvětlila Libuše Jůzová, co následovalo po tatínkově zatčení. Petr Kouba byl souzen v monstrprocesu s odbojovou skupinou doktora Edvarda Beneše, od soudu odcházel s doživotním trestem. Libuše Jůzová pak čelila šikaně ze stran spolužáků i učitelů.
Miloš Morávek (*1932)
Pamětníkova rodina vlastnila statek na okraji Hradce Králové už od 17. století. Součástí hospodářství byla i vyhlášená cihelna, kde se ručně vyráběly kvalitní cihly. Po únoru 1948 byl rodinný statek znárodněn, cihelna zbourána a rodinu Morávkových komunisté vyhnali. Pamětníkovi se nakonec podařilo vystudovat stavební fakultu. Je autorem jedné z největších dominant Hradec Králové – hradeckých lízátek. „Vymyslel jsem je po konzultaci s architektem. Dělal jsem výpočty i výkresovou část se svými konstruktéry. A ta lízátka jsou pětačtyřicet šestačtyřicet roků stará,“ uvedl.
