Příběhy

Vilu nechal postavit u slavného Adolfa Loose pro svou rodinu právník Josef Winternitz. Nádherného domu si Winternitzovi užívali jen do roku 1941, zpět ho dostali až potomci zchátralý v roce 1997.

Štěpánovi Antonijovi a Vasilině Mesárové bylo sedmnáct let, když se rozhodli prchnout do Sovětského svazu před maďarskými okupanty. Věřili sovětské propagandě, že je čeká komunistický ráj, kde není bídy. Ocitli se v pekle – v gulagu.

Do roku 1989 se slavil 6. říjen jako Den Československé lidové armády. V tento den roku 1944 českoslovenští vojáci překročili hranice předválečného Československa a v Dukelském průsmyku zavlála československá vlajka.

Věra Vrbová byla na přelomu září a října 1938 svědkem mobilizace a změny atmosféry v pohraničí po mnichovské dohodě. „Do té doby nebyly s Němci problémy,“ vyprávěla o situaci v rodné Sušici.

ČAS věnovat, ČAS mít, být obdarován ČASEM. Neukázat spěch, i když není ČAS – nedívat se na hodinky ve společnosti, které jsme věnovali svůj ČAS. Využívat čas, ale nepromarnit, kdy jsme schopni. ČAS nezištně darovat…

Po prvních normalizačních volbách skončili ve vězení desítky lidí jen za to, že svým spoluobčanům připomněli právo nejít volit: „Účast ve volbách není právní povinností, ale právem občana.“

V rodné vesnici na severozápadě Řecka zažila krutosti fašismu i následné občanské války. Do Československa přišla v roce 1949 a nový život začala ve Dvoře Králové. Až do svých osmdesáti let zde pracovala pro textilní podnik Juta.

Utrpení židovského obyvatelstva neskončilo s válkou. Židé umírali v létě 1945 při poválečných pogromech v Polsku a v září 1945 i v Československu. Ten nejznámější se odehrál před 75 lety, 24. září 1945, ve slovenských Topoľčanech.

V prvorepublikovém Československu navrhl architekt Rudolf Wels řadu domů, spolupracoval s barrandovskými filmovými ateliéry a karlovarskou sklárnou Moser. Jeho potomci žijící v Anglii nic z toho nevěděli až do poloviny 80. let.

U výslechů do něj pouštěli elektrický proud a zlomili mu obratel. Za výrobu a šíření protikomunistický letáků putoval skaut Ladislav Bartůněk do kamenolomu a uranového dolu. Jeho dívka na něj čekala a po svatbě spolu prožili 56 let.

Pavel Bartovský svedl v době pražského jara bitvu s kádrovým oddělením Škodovky o nahlédnutí do svého kádrového posudku. Jeho malá vzpoura vůči komunistickým strukturám měla být po srpnu 1968 potrestána.

Před devětasedmdesáti lety 8. září 1941 zahájila německá nacistická vojska obléhání Leningradu (dnes Petrohrad). Tehdy jedenáctiletá Irina Juřinová přežila nejtvrdší zimu blokády.

Ve filmu Veberovi, ve skutečnosti Korbelovi. Předobrazem pro ústřední pár ve filmu Krajina ve stínu jsou rodiče Ferdinanda Korbela, který svůj příběh svěřil Paměti národa.

Riskantní útěk Roberta Ospalda a jeho kamaráda Zdeňka Pohla po hromosvodných drátech je důkazem, jak silná byla touha lidí dostat se na svobodu z komunistického Československa. To v době normalizace ostrahu hranic ještě zesílilo.

Jiří Barteček narukoval na vojnu k Pohraniční stráži. Ale místo aby železnou oponu střežil, sám za ni roku 1975 utekl. Přeplaval do Rakouska a na dobrodružnou cestu na Západ vzal i dva kamarády.

Riskantní přelet do Rakouska uskutečnil s tříletým synem na zádech. „Řekl jsem si – smrt, nebo život. Nechtěl jsem v tomto systému žít.“ Jeho čin fascinoval rakouská média.

Miroslav Jeník a jeho bratr zachránili 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách hořící ženu. Pohotově ji odtáhli z ulice, kterou zachvátily plameny a pustošily exploze po havárii vozu okupační sovětské armády.

Pro Vladimíra Špidlu znamenaly události roku 1968 a 1969 zhroucení životní víry. Z výslechu v srpnu 1969, kdy režim brutálně potlačil protisovětské manifestace, si odnesl posttraumatický šok.

Konstruktér Josef Haisler sestrojil tank, který dokázal jezdit pod vodou. Jeho kariéru armádního technika a vynálezce ale paradoxně ukončil příjezd sovětských tanků v srpnu 1968.