Druhá světová válka

Válka končila, porážka nacismu byla nevyhnutelná. SS přesto nabíralo děti, pak je posílali na smrt. Patnáctiletý Helmut Meewes tehdy byl mezi nimi. V českých táborech a na nucených pracích poté strávil tři roky. Proč se mu to stalo? Jak se s osudem vyrovnával?

Rodiče příbramské učitelky Hany Vondráškové ukrývali parašutisty. Po prozrazení výsadku zmizeli v koncentračních táborech, ona pak vyrůstala u příbuzných. Tatínek se z lágru vrátil s tuberkulózou, maminku už nikdy neviděla.

V roce 1940 narazil říční parník Pentcho s pěti sty cestujícími na skalnaté útesy ve Středozemním moři. Mezi přeživšími byl i gen. Josef Hercz, chirurg a primář z pražské Bulovky, který se se čtyřmi dalšími mladíky vydal v záchranném člunu pro pomoc.

Nacisté zavraždili její devítiletou kamarádku. Strýc byl během války popraven za partyzánskou činnost. Ani poválečná desetiletí jí mnoho klidu nepřinesla. „Po válce začal jazz, a najednou konec a kupředu, levá,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Borisa Kučerová.

Jako dcera sedláka a zároveň starosty valašské dědiny obcházela za války chalupy, aby jejich obyvatele varovala před blížící se německou kontrolou. Udržet hospodářství nebylo za nacistické okupace snadné, osudovou ránu mu ale zasadila až komunistická kolektivizace.

Tím strašidelným příběhem v českobudějovické Kendeho vile by procházel bývalý československý četník, který mlátí české řezníky, mihnul by se Rudolf, ochrnutý učitel klavíru. A především: byli by v něm i další v koncentrácích zavraždění členové rodiny Kendeových.

„Rodiče nás naštěstí vychovali jako chlapce, a proto jsme to nějak přežili, ačkoli ne všichni.“ Ani emigrace do Maďarska neuchránila Dalmu Špitzerovou od transportu. To však nebylo vše, čím si během druhé světové války musela projít.

Atentát na Reinharda Heydricha následovala výpověď Karla Čurdy, která spustila vlnu zatýkání, prohlídek a výslechů. Eliška Dusilová přišla v jejich důsledku o oba své rodiče.

V Moravském krasu se nachází celá řada skalních útvarů, propastí a jeskyní. Nebýt správce přírodní památky, otce Jana Suchánka, byly by dómy Kateřinské jeskyně nenávratně zničeny.

Památníky holocaustu v Hodoníně u Kunštátu a Letech u Písku připomínají tragické osudy Romů a Sintů za druhé světové války. Karel Holomek se pobytu v koncentračním táboře se štěstím vyhnul.

Když se druhá světová válka chýlila ke konci, bylo Miroslavu Mlynáři šest let. Přesto si příchod sovětských vojáků vybavuje velmi živě.

Je 16 hodin, pochmurné a mrazivé úterý 14. března 1939. Z pražského Wilsonova nádraží právě vyjíždí zvláštní vlak do Berlína. Jeho nejdůležitějšími cestujícími jsou Emil Hácha, prezident Česko-Slovenské republiky a František Chvalkovský, ministr zahraničí.

Vztahy našich dvou sousedních zemí dnes opět procházejí neklidným obdobím. Před časem jsme přinesli komentář k tématu polských požadavků na reparace vůči Německu. K otázce se vracíme článkem polského historika Stanisława Żerka.

Na prahu své dospělosti dostala Anna Hejdová povolávací rozkaz do Třetí říše. Během druhé světové války bylo nuceně nasazeno asi půl milionu Čechů a ona k nim patřila. Minimálně šest tisíc z těchto totálně nasazených přišlo o život.

Vasil Timkovič by se v březnu dožil stovky. Při našem posledním setkání už zuřila válka na východě. Komentoval ji jednoznačně: „Ukrajinci bojují za svoji svobodu, za svoji vlast, jako my jsme bojovali! Vzkažte jim, ať se rvou do poslední chvíle! Musí vyhrát!"

Štědrý večer za druhé světové války měl mnoho podob. V protektorátu lidé strádali nedostatkem potravin, v nuceném nasazení a na frontách navíc i steskem po domově. A strachem, že už nikdy neuvidí své blízké.

Otázka válečných reparací se ve vztazích mezi Polskem a Německem vynořuje celých minulých třicet let. V současnosti se o nich mluví nejhlasitěji od roku 1990. A zrovna ve chvíli, kdy Berlín a Varšava potřebují spolupracovat při pomoci Ukrajině proti ruské agresi.

Baranova je klidná ulice na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova, lemují ji činžáky postavené v první polovině 20. století. Za názvem najdeme příběh rodiny přesvědčených komunistů. Kdo tedy byl onen Baran? Mnoho lidí to nejspíš neví...

Gestapáci podezřívali v červnu 1942 obyvatele malého jihočeského městečka, že ukrývají parašutisty. Desítky lidí skončily na popravišti nebo v koncentračních táborech. Zabíjelo se zde i v květnu 1945, městečko během války přišlo o desetinu obyvatel.