Druhá světová válka

Prlov, Ploština, Juříčkův mlýn v Leskovci… místa, kde se nacisté mstili českému obyvatelstvu za pomoc odbojářům. Místa, která jsme mohli před časem navštívit s lidmi z Klubu přátel Paměti národa, a setkat se tu se svědkem tehdejších událostí Janem Hronkem.

„Bát se? Na to jsme neměli čas,“ odpovídal Tomáš Lom na otázku, jestli při válečných letech ve službách britské RAF někdy cítil skutečný strach. Příslušník československé 311. bombardovací perutě zemřel ve středu 23. června 2021.

„Proč se vracíme k pohnutým dějům a urputným zápasům minulosti? Protože milujeme budoucnost!“ přečte si návštěvník, vstupující do tzv. Památníku Pečkárna. Honosná budova bývalého Petschkova paláce neblaze proslula během druhé světové války.

„Nech mě být, mami, já chci spát,” odháněla osmiletá Hana Reinwaldová svou maminku, když ji objímala před usnutím 9. června 1942. Druhý den musela její matka nastoupit do transportu. Už se nikdy nesetkaly.

Československá obec legionářská vznikla 22. května 1921. Sdružovala vojáky bojující v první světové válce za dosud neexistující Československo. Zrušili ji nacisté i komunisté. V roce 1991 ji obnovili veteráni ze západní fronty.

Dne 19. dubna 1943 vpochodovali nacisté do varšavského ghetta, aby ho zlikvidovali jako dárek k Hitlerovým 54. narozeninám 20. dubna. Jejich plán nevyšel. Obyvatelé ghetta povstali a obrovské přesile dokázali vzdorovat až do 16. května.

Život Rostislava Čapka, který dnes slaví devadesátiny, nebyl jednoduchý. Oženil se s dcerou „soudně uznaného kolaboranta“, který se měl podílet na zákřovském masakru. „Měli jsme dvě děti, byli jsme šťastní, i když se ta otázka Zákřova pořád vracela,“ říká.

Balvan v lese nad valašskou obcí Hutisko proměnili místní v pomník manželky prvního československého prezidenta za její pomoc chudému kraji. Příběh pomníku připomíná také statečnost beskydských odbojářů v době nacistické okupace.

Rodák z Rapšachu u rakouských hranic se rozhodl, že nebude Čechem, ale odmítl bojovat v německé armádě. Za to ho Němci zavřeli do Dachau. V roce 1953 se ocitl v lágru znovu, pomáhal totiž lidem přes hranice.

Obyvatelé Kunčic a Orlice se starali několik měsíců o desítky válečných zajatců — převážně Rusů, ale i Francouzů, Angličanů a Jugoslávců, kterým se v zimě 1945 podařilo uprchnout z pochodů smrti.

František Černý perzekuované Židy zaměstnal ve svém výrobní podniku a když v prosinci odjížděli transportem do Terezína, protestoval proti brutalitě gestapa. Krátce poté zahynul v Osvětimi.

Náhodné setkání po letech je oblíbený trik romantických filmů. Jarmila Pelčáková a Gustav Svoboda ho zažili ve skutečnosti a stejně jako ve filmu skončilo happyendem.

Před válkou předváděli v Praze a dalších evropských městech zábavná čísla z Divokého západu. Příběh Sute a Václava, kteří si říkali Two Harwards, ožívá díky nálezu alba a svědectví jejich syna zaznamenaném ve sbírce Paměť národa.

Liselotte Pultarová prožila celou válku v Lipsku, kde se narodila českým rodičům. Pro Paměť národa popsala letecké nálety na tamní válečný průmysl i dobytí americkou armádou.

Dva roky nesměl Adolf Dušek vstoupit do svého lesa na pomezí Račic nad Trotinou a Sendražic. Zabrali ho nacisté a Duškovi netušili, co v něm budovali. Po válce zde našli železobetonová torza přepravníků a tři patra podzemních montážních hal.

Nevšední vánoční dárek dala rodině Marcela Jurasová z Ostravy – příběh svého dědečka Bohumíra Pekla, který bojoval na západní frontě.

Jarmila Halbrštátová se odstěhovala do Sovětského svazu za rodiči, kteří v meziválečném období pracovali v Rostovské oblasti. Domů se vrátila jako spojařka tzv. Svobodovy armády.

Po otci Němec, po matce Čech musel v roce 1944 jako říšskoněmecký občan narukovat do wehrmachtu. Do přímého boje se naštěstí nedostal. Do rodného Starého Hobzí se vrátil rok po válce a vše bylo jinak.

Zoufalý pokus podzemní židovské organizace Hagana dostat na pevninu z lodi Patria 1 800 židovských uprchlíků skončil smrtí 276 z nich. Nálož, která měla zastavit odplutí lodi z přístavu Haifa na Mauricius, ji zničila.