Všechny články

Cyklista Josef Wolf z Brna býval kdysi sportovní hvězdou, legendou, miláčkem davů. Úspěšně závodil na dráze i na silnici.

Když vypukla válka, ocitli se obyvatelé Hlučínska v nezáviděníhodné situaci. Oblast patřila po Mnichovské dohodě k Třetí říši a muže čekal povolávací rozkaz do wehrmachtu.

Začátek druhé světové války 1. září 1939 ukončil záchranu židovských dětí v tzv. kindertransportech, které organizoval Nicholas Winton s desítkami dalších pomocníků.

Marie Königovám dosáhla vrcholu v oboru informační věda, i když nikdy nevstoupila do KSČ. Dostala se k němu z nouze, protože v 50. letech nemohla studovat medicínu. Nakonec se stala historicky první profesorkou informační vědy v ČR.

Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce v Příbrami stála socha Klementa Gottwalda, hlavního strůjce rudého převratu u nás a „prvního dělnického prezidenta“. Před půlnocí 23. srpna 1978 přišel k soše Ondřej Stavinoha a umístil pod ni trhavinu.

„Nejšílenější bylo, že mě vedli dlouhou chodbou a schodištěm do prvního patra. V ní bylo asi 100 vojáků, policajtů a milicionářů, stáli na střídačku, každej s pendrekem. Musel jsem tu uličku projít a každej si bouchnul,“ vyprávěl Kamil Černý.

Rok po vpádu vojsk Varšavské smlouvy duněly v ulicích Prahy opět tanky. Tentokrát Československé lidové armády.

Na násilnou kolektivizace českého a moravského venkova a tzv. rozkulačování vzpomínal Josef Jehlík, „kulak“ a vězeň, sedlák z Úboče na Domažlicku.

Po setkání na Borůvkové hoře proudily přes česko-polské hranice díky kurýrům ilegální tiskoviny a technika pro tisk samizdatů.

Dva kulisáci, signatáři Charty 77 Ivo Mludek z Opavy a Jan Král z Ostravy mají za sebou desítky možná stovky hodin výslechů kvůli vydávání samizdatu.

Stanislav Pitaš čelil šikaně StB celá 80. léta jen proto, že se rozhodl žít po svém navzdory režimu, který porušoval lidská práva.

Přezdívalo se jim „Háchovi Melody Boys“, protože hudební čety vládního vojska vystupovaly často na veřejnosti. Sami si říkali „vladaři“. Vládní vojsko vzniklo před 80 lety nařízením protektorátní vlády z 25. července 1939.

Jiřina Čechová zaplatila v době normalizace za to, že žila v souladu se svými zásadami a svědomím.

Časně ráno 24. července 1949 zaútočili příslušníci Sboru národní bezpečnosti na sedm skautů, kteří se ukrývali v Jizerských horách. Dva na místě nemilosrdně zastřelili, ostatní zranili a uvěznili.

Pronásledování a šikanování rodiny Šinoglovy trvalo až do roku 1989 a bylo dílem desítek lidí.

Dne 13. července 1943 vypálili nacisté obec Český Malín na Volyni a zavraždili 374 Čechů a 26 Poláků. Paměť národa obsahuje vzpomínky několika volyňských Čechů, kteří masakr přežili.

Komunističtí poslanci schválili 11. července 1951 zákon o ochraně státních hranic, který občanům Československa upřel základní právo na svobodu pohybu. Na jeho základě vznikla Pohraniční stráž – a pohraničníci tento smutný den slavili jako svátek.

Podepsání československo-sovětské reemigrační dohody otevřelo volyňským Čechům cestu do vlasti svých předků.

Bylo časné jaro roku 1973. Politická vězenkyně „husákovského“ komunistického režimu Anna Koutná seděla v kriminále v Opavě, doma měla dvě dcery a také muže, odsouzeného předtím ve stejném vykonstruovaném procesu ke kratšímu trestu.