Paměť národa připravila omalovánky Když jsme byli malí, které prostřednictvím dětských příběhů přibližují zásadní momenty 20. století.

Tento manifest se obrací na všechny lidi, kteří jsou oddáni hodnotám svobody a demokracie a jsou znepokojeni šířením autoritářských a neototalitních ideologií.

V říjnu se bude promítat dokumentární film Zakořenění, který se věnuje tématu historické paměti národnostních menšin žijících na Ukrajině.

Společný projekt Post Bellum Ukrajina a Post Bellum Česká republika učí, jak dokumentovat současnost ukrajinského národa a často těžké návraty lidí do vlasti.

Pavel Pandolarovský prošel jako profesionální voják pěti zahraničními misemi. V Bosně, Kosovu i Afghánistánu byl mnohokrát v ohrožení života.

Odsun více než sedmdesáti tisíc sovětských vojáků byl završen 21. června 1991, kdy hranice Československa překročil poslední transport.

Krystina žila v NDR, přítel Holger emigroval do Západního Německa, místem milostných schůzek se tak staly Karlovy Vary. A ona se pokusila dostat z ČSSR na Západ...

Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, byla maminkou i televizní hvězdou. Její kariéru pak ukončili komunisté.

Bylo jim dvacet a shodou okolností se právě 21. srpna 1968 ocitli u nás. Zažili tu střet rodící se občanské společnosti s totalitarismem okupantů. Jak cizinci na ty dny vzpomínají?

Antonín Panenka ozdobil svůj životní příběh zlatou penaltou na vítězném finále mistrovství Evropy. Ozdobíte vy svůj životní příběh účastí na jubilejním desátém Běhu pro Paměť národa?

Byl dítětem primáře psychiatrické léčebny, nakonec i jejím ředitelem. Podle Zdeňka Bašného se v každé rodině najde někdo s duševní poruchou. A často se o tom mlčí.

Petr Tomíšek patřil k undergroundu, byl odsouzen pod záminkou šíření drog. Ve vazební věznici v Ruzyni pracoval jako dozorce jeho starší bratr Ivan.

Bývalí českoslovenští letci RAF chtěli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Jejich mučitelé z 50. let totiž dlouho unikali spravedlnosti.

Před osmdesáti lety v červnu 1945 došlo na Švédských šancích u Přerova ke zbytečnému masakru, jehož oběťmi byly ženy, děti a starci. Provinili se jedinou věcí – mluvili německy.