Volné

Zvláštní období. Dvě slova, která v devadesátých letech změnila život naprosté většiny obyvatel Kuby. Jak se Kubáncům žilo během desetileté ekonomické krize po rozpadu Sovětského svazu?

Latinské Post Bellum znamená „po válce“. V archivu Paměti národa najdete nejčastěji domácí příběhy, které jsou vyprávěny právě „post bellum“. Jenže my se věnujeme i řadě projektů „ve válce“ - in bello... A jedním z nich je Paměť kubánského národa.

Tak jí běloruská policie vyhrožovala, následovalo nezákonné zadržení a bití. Výpověď Marie Matusevič o násilí běloruských bezpečnostních složek pak litevskou policii šokovala. V Litvě jí přiznali status oběti.

Svoboda je to nejcennější. Nemohla opustit vězněného manžela a emigrovat z Kuby. Dlouho pak neviděla děti, prarodiče s nimi totiž odjeli do USA. Ty pak v exilu už nezastihla… Mimořádně statečná žena chce své svědectví předávat dál. Za svobodu zaplatila mnoho.

Sama Kuba je vězením – z ostrova nemůžete jen tak lehce utéct. Jenže dostat na něj tu nejcennější komoditu – informace – je téměř nemožné. V rámci projektu Paměť kubánského národa jsme se věnovali práci nezávislých novinářů na ostrově nesvobody. 

Herec Východočeského divadla v Pardubicích Petr Dohnal se o událostech ze 17. listopadu dozvěděl v Praze o dva dny později a hned v pondělí 20. listopadu se zapojil do organizování protestů v divadle v Pardubicích, kde vzniklo Občanské fórum.

„Vláda sama vyrábí disidenty, stačí totiž být politickým nepřítelem castrismu,“ tvrdí kubánský právník. „Režim pak zajistí, že vás zavrhne celá společnost.“

Jarmila Stibicová, výrazná dáma disentu, se neúnavně zastávala pronásledovaných. A ti, kteří pronásledování organizovali, podle ní zůstávají nepotrestáni.

„Z dětství si Kubu pamatuji jako zemi, která skutečně zářila. Neexistovala v ní zloba podobná té dnešní,“ říká Tomás Núñez Magdariaga, kubánský opoziční aktivista. Homosexuální opoziční aktivista nutno dodat.

Během mobilizace v roce 1938 se v pohraničí zúčastnil potyček s henleinovci. V den vypuknutí druhé světové války ho zatklo gestapo. Přežil ty nejtvrdší nacistické koncentráky, dvakrát připravoval útěk. Po osvobození Osvětimi se přidal k československé armádě.

Naše divadelní kroužky kombinují divadelní a dokumentaristickou práci. Za tři roky jimi prošlo na 200 dětí a mladých lidí. Co s dětmi prožívá režisérka Tamara Pomoriški, umělecká vedoucí divadelních aktivit Paměti národa?

Komunisté se v době normalizace snažili ovládnout katolickou církev zevnitř. Sloužila jim k tomu organizace Pacem in terris, která vznikla před padesáti lety 31. srpna 1971. 

Jako východní Němka se pokusila překonat železnou oponu v Československu. Neúspěšně. Věznice v NDR pak pro ni byly peklem. Západní Německo ji nakonec odkoupilo za devizy.

„Proč se vracíme k pohnutým dějům a urputným zápasům minulosti? Protože milujeme budoucnost!“ přečte si návštěvník, vstupující do tzv. Památníku Pečkárna. Honosná budova bývalého Petschkova paláce neblaze proslula během druhé světové války.

Na Kubě končí éra bratrů Castrových. Bratr Fidela Castra Raúl předal vedení Kubánské komunistické strany mladší generaci. Přinášíme vzpomínky Kubánců na Fidela Castra z Paměti národa.

Život Rostislava Čapka, který dnes slaví devadesátiny, nebyl jednoduchý. Oženil se s dcerou „soudně uznaného kolaboranta“, který se měl podílet na zákřovském masakru. „Měli jsme dvě děti, byli jsme šťastní, i když se ta otázka Zákřova pořád vracela,“ říká.

„Mnoho mých přátel je právě teď drženo ve vězeních. Velká část z nich je brutálně mučena,“ obává se Linn Thant, který žije od roku 2014 v Praze. Dobře ví, co se v Barmě děje – v tamních vězeních strávil 19 let.

Luis Manuel Otero Alcántara patřil mezi hlavní tváře protestní hladovky šesti umělců a členů Hnutí San Isidro, kterou usilovali o propuštění politického vězně Denise Solíse a dodržování lidských práv na Kubě. Po deseti dnech hladovky byl spolu s ostatními zatčen.

Po otci Němec, po matce Čech musel v roce 1944 jako říšskoněmecký občan narukovat do wehrmachtu. Do přímého boje se naštěstí nedostal. Do rodného Starého Hobzí se vrátil rok po válce a vše bylo jinak.