Smrt mladé studentky kunsthistorie je dodnes zastřena tajemstvím. Jestli existovaly stopy potvrzující násilnou povahu její smrti, podařilo se je příslušníkům StB takřka dokonale zamést. Pitevní zpráva a další dokumentace případu nepřipouští jinou příčinu smrti než „samovraždu“. Z vězeňských archivů a svědectví pamětníků však vyplývají dosud nepublikované detaily.
Mrtvá dívka se hlásila k sektě, kolem příběhu jsou legendy
Marie Živná se hlásila k tzv. Církvi sjednocení, laické veřejnosti známé spíše jako „moonisté“. Jedná se o takzvané nové náboženské hnutí, které v podmínkách současné náboženské svobody dnes sice působí legálně, ovšem podle názoru mnoha religionistů (například religionistické encyklopedie a Sociologického ústavu AV ČR) vykazuje rysy sekty. Společenství je známé svou uzavřeností do sebe, členové komunity se smějí vdávat a ženit pouze mezi sebou. Partery si přitom nevolí podle svého vlastního výběru, spoléhají na výběr ze strany vedení Církve sjednocení. Společenství tak vykazuje autoritářské a manipulativní rysy.
Nás ale zajímá zejména proto, že „moonisté“ dívku Marii Živnou vnímají jako mučednici za její i jejich víru. Tento příběh totiž souvisí s prvním pronikáním učení za železnou oponu, má tedy doslova globální přesah.
Hrad Svojanov a idylické dětství
Marie Živná vyrůstala v malebném prostředí hradu Svojanov u Poličky, kde její otec působil jako kastelán. Rodiče citlivé dívky byli bezpartijní katolíci, otec byl navíc před únorem 1948 živnostníkem. V dané době vyžadovaný „kladný vztah k socialistickému zřízení“ tedy rodině neměl proč být vlastním. Nebylo samozřejmé, že za těchto podmínek bylo dceři umožněno odmaturovat, a dokonce studovat historii a dějiny umění. Nehledě na těžké rodinné okolnosti – Mariina matka ze zdravotních důvodů nepracovala a na Mariiných bedrech tak ležela i výchova dvou mladších sourozenců.
V roce 1973 Marie studovala pátý, tedy poslední ročník filozofické fakulty brněnské univerzity. Studium měla takřka dokončeno, čekaly ji jen státnice. „Má smysl pro spravedlnost, za kterou je ochotna bojovat,“ píše se mimo jiné ve školním posudku, který si na ni po jejím zatčení nechalo vypracovat federální ministerstvo vnitra.
Boží principy, či ideologická diverze?
Právě na vysoké škole Marie poprvé přišla do styku s učením reverenda Moona. Na jaře roku 1972 poznala Michala Gľondu, jednoho z prvních přívrženců společenství v Československu, který ji přivedl k tehdejší vůdčí postavě Alžbetě Daníškové. Gľonda i Daníšková byli Slováci, Moonovo učení se tehdy šířilo hlavně z Bratislavy.
Marie Živná plnila v rodícím se společenství řadu organizačních úloh, měla snad na starosti i společnou kasu. Z pověření Daníškové dokonce uspořádala na podzim 1972 ve svém rodném Svojanově první celostátní setkání, kde se tehdy sešlo asi dvacet lidí. StB se o tomto setkání ve vyšetřovacích dokumentech zmiňuje jako o důkazu trestné činnosti.
Těžištěm aktivit „moonistů“ za železnou oponou ovšem zůstávala Bratislava, kde byla Marie 25. října 1973 také vzata do vazby. Jak přesně k zatčení došlo nevíme, policejní dokumenty k tomuto nejsou k dohledání. Nebylo to ovšem její první zadržení – k tomu se ještě vrátíme.
Společně s řadou svých spoluvěrců byla Marie Živná v rámci rozsáhlé policejní operace FAMILIA nejprve obviněna z trestného činu pobuřování, který byl v průběhu vyšetřování překlasifikován na mnohem závažnější „podvracení republiky“. A za ten hrozila výrazně vyšší trestní sazba. Moonistickou věrouku, kterou šířili prostřednictvím samizdatové publikace Boží principy, estébáci kvalifikovali jako „ideologickou diverzi podrývající socialismus“.
Dne 10. října 1974 nejvyšší soud v Bratislavě potvrdil přísné rozsudky nad osmnácti představiteli této náboženské pospolitosti. Čtrnáct mladých lidí dostalo tresty vězení od osmnácti měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. Jak víme, spoluobviněná Marie se toho již nedožila.
Rodiče Marie Živné se hned po sametové revoluci v roce 1989 ze zoufalství obrátili na již svobodnou prokuraturu. Žádali, aby policisté přešetřili případ jejich dcery, která podle nich ani podle svých souvěrců neměla sebemenší důvod k sebevraždě. Milovala život.
Jak úřady na prosbu reagovaly? K čemu jsme dospěli při řešení neobjasněné tragédie? Zaujal vás tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
