VOLNÉ

Židovský stavitel pražského obchodního domu Teta Karel Steuer odjel do Latinské Ameriky včas, aby se zachránil před holocaustem. Jeho synovec Petr Polacek emigrovat nestihl. Přežil Terezín a za příbuznými do Buenos Aires odešel, když se k moci dostali komunisté.

Příběhy z historie budou vyprávět lidé, kteří je zažili. Co paměť znamená pro přítomnost? Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa v podcastu ČRo Plus a Paměti národa přibližují klíčové okamžiky 20. století.

Prohlédněte si fotografie z naší sbírky, které zachycují atmosféru po 16. lednu 1969, kdy se na Václavském náměstí upálil dvacetiletý student Jan Palach.

​​​​​​​Pro někdejší disidenty je to šokující a zraňující: jeden z oblíbených filosofů a účastník tajných bytových seminářů v osmdesátých letech aktivně udával své blízké přátele StB. Rozhodl se o své minulosti agenta pro Paměť národa poprvé otevřeně promluvit.

Bohumír Vedra (1917–2012) si od začátku okupace Čech a Moravy nacistickým Německem psal zápisky, ve kterých zaznamenal události od listopadu 1939 do poloviny 40. let. Paměť národa je získala jako dar od jemu blízké osoby, která si přála zůstat v anonymitě. 

V olomoucké věznici se bála vražedkyň – čekaly na smrt. Jedna před popravou chodila celou noc ode zdi ke zdi a zpět. Nikdo nespal, všichni se báli, že jim něco udělá, když už nemá co ztratit. V komunistickém kriminálu si Růžena Kamarádová pak odseděla tři roky.

Skutečné osudy dětských hrdinů z archivu Paměti národa mají své literární zpracování. Marek Toman vypráví o nelehké úloze při psaní devíti příběhů z minulého století. Kniha „My jsme za to nemohli“ bude pokřtěna 29. ledna v Knihovně Václava Havla.

Pavel Baxant prožíval podobné situace jako filozof Zdeněk Kratochvíl. Oba si StB vyhlédla jako kandidáty tajné spolupráce, oba studovali v Litoměřicích a oba je měl na starosti estébák Luděk Olexa. Baxant tento tlak ustál, zatímco Kratochvíl se agentem stal.

Velká Bystřice nedaleko Olomouce je malé město s velkou historií. Během druhé světové války se zde  za vydatné pomoci místních zformoval partyzánský odboj. Příběhy Metoděje Osladila, Josefa Jedličky a Františka Cenkla jsou dodnes živou stopou odvahy a vlastenectví.

Čtyři dny před Štědrým dnem roku 1944 se americkým pilotům podařilo to, o co se jejich britští kolegové z RAF marně pokoušeli tři roky – zasáhli výrobní areál Škodových závodů v Plzni.

Naše červené tramvaje byly světově druhým nejrozšířenějším typem tramvaje i lukrativním československým vývozním artiklem. Milan Vlček jich v SSSR v sedmdesátých letech pomáhal uvést do provozu přes dvě stě. Tehdy tam mimojiné poznal „ruskou duši“.

Pohraniční stráž mnohdy podcenila lidskou vynalézavost a ta narozdíl od tehdejšího Československa hranice nikdy neměla. Mořeplavec Oldřich Karásek využil k cestě za svobodou dovednost, kterou skvěle ovládal – postavil si loď a na ní pak doplul do Austrálie.

​​​​​​​Osm let filozof Zdeněk Kratochvíl donášel StB na své kamarády. Předtím ho totiž přitlačili ke zdi důkazy o podílu na přípravě budoucích kněží k tajnému svěcení. Přečtěte si rozhovor, ve kterém Zdeněk Kratochvíl mluví o této době naprosto otevřeně.

To se říkalo o městě Luby nedaleko Krušných hor. Jenže s poválečným odsunem německého obyvatelstva měla tamní houslařská tradice namále. Bohudíky si podmanila i české přistěhovalce. Jak se to stalo a jaký osud vysídlené nástrojáře čekal v Německu?

​​​​​​​Pro někdejší disidenty je to šokující a zraňující: jeden z oblíbených filosofů a účastník tajných bytových seminářů v osmdesátých letech aktivně udával své blízké přátele StB. Rozhodl se o své minulosti agenta pro Paměť národa poprvé otevřeně promluvit.

První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji, trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.

Julka Vargu těžká nemoc znetvořila a upoutala na vozík, StB z něj přesto měla strach. Čím více trpělo jeho tělo, tím ostřejší měl mysl a hlubší víru. Jeho byt se za normalizace stal centrem setkávání věřících, kteří často vystupovali proti komunistickému režimu. 

Západočeské Sudety komunisté považovali za jeden z regionů, který je oporou režimu. Ve dnech po 17. listopadu 1989 se pak nestačili divit. I o tom vypráví nový dokumentární film karlovarské pobočky Paměti národa s názvem Prolomit hráz. 

Před 35 lety vystoupil před zaplněnou Letenskou plání s emotivním projevem slovenský učitel: „Mor ho!“ Jenže velká očekávání revoluce pak vystřídalo mnohdy i bolestivé střízlivění a kocovina, konstatují autoři podcastu Století příběhů Adam Drda a Mikuláš Kroupa.