Všechny články

Po vysídlení původních německých obyvatel to vypadalo, že Neratov v Orlických horách zanikne jako stovky obcí a osad v pohraničí. Nestalo se tak. Po sametové revoluci ho zachránil farář Josef Suchár, kterému se podařil zázrak.

Před 75 lety skončila Postupimská konference, která uznala požadavek Československa na vysídlení německého obyvatelstva. Navzdory rozšířenému mýtu o něm vítězné mocnosti nerozhodly. Odsun v té době již probíhal a Spojenci požadovali jeho pozastavení.

V jejím životě nebylo mnoho veselých okamžiků. Těsně před absolutoriem ji vyhodili z vysoké školy, obvinili z velezrady, ve vazbě ji znásilnil bachař. Projít životem bez ukřivděnosti jí pomohl smysl pro humor a víra v Boha.

Po pekelných výjevech, které vyvolaly vzpomínky na nedávnou válku, rozpoutali samozvaní mstitelé v Ústí nad Labem hon na sudetské Němce. Psal se 31. červenec 1945 a ve městě panovalo nesnesitelné vedro.

Pár kilometrů od Šumperka nazývaném brána do Jeseníků se nachází zaniklá osada Prameny. Místo zalité sluncem s výhledy do širokého okolí má svou temnou stránku. V srpnu 1945 v této osadě došlo k brutální čtyřnásobné vraždě členů rodiny Krusche.

Po likvidaci mužských klášterů se komunisté v červenci 1950 pustili i do ženských řeholí. Akce Ř se ale ukázala být nad jejich síly. Obětavých řeholnic se nedokázali ze dne na den zbavit.

Železná Ruda se stala symbolem rozděleného světa. V horském středisku na česko-bavorské hranici končila železniční trať; nádražní budova, kterou prochází státní hranice, byla legendou, o níž se mluvilo, ale dostal se sem jen málokdo.

Kdy se narodil Lenin? Čtete Rudé právo? Všechny československé kapely a hudebníci museli v 70. a 80. letech podstupovat ponižující zkoušky. Oficiálně šlo o to, zbavit se kýče, ve skutečnosti se režim zbavoval všech, jejichž hudba byla nepohodlná.

Ve východní části Českého středohoří se můžete vydat po stopách mladých lidí, kteří na venkově hledali v době 70. a 80. letech svobodu. Jejich příběhy ukazují tupou brutalitu normalizačního režimu, který jejich „baráky“nechal zbourat.

Synagoga v Liberci během tzv. křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 lehla popelem. Na jejím místě dnes stojí knihovna a nová synagoga, u jejíhož zrodu stál Pavel Jelínek. Marně žádal o vyplacení pojistného za vypálení.

Když architekt František Schmoranz v roce 1885 stavěl honosnou vilu pro hraběte Jiřího Larische-Mönnicha, nemohl tušit, že se za pár desítek let z jejího sklepení stane vězení a z parku popraviště. A že mezi 194 popravenými bude i jeho pravnučka Anička Žváčková.

Po válce museli oba opustit své domovy jako nepřátelé Československa. Setkali se jako nevolníci na nucených pracech na Berounsku a zůstali spolu napořád.

Před 80 lety začala bitva o Británii, do které se v její rozhodující fázi zapojili českoslovenští piloti, a v řadách britského Královského letectva (RAF) přispěli k první zásadní prohře nacistického Německa.

V nádherné krajině mezi Kralickým Sněžníkem, Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem se nachází několik zaniklých osad, které byly po vysídlení Němců srovnány se zemí a pohltila je příroda. I přesto rozhodně stojí za návštěvu.

Josef Kapel našel rodinu Františka Jaroše, který mu zachránil život, díky členovi Klubu přátel Paměti národa Václavu Janíkovi. Ten si přečetl naši výzvu a rozjel se do Sirákova, odkud Jarošovi pocházejí, a podařilo se mu získat kontakt na člena rodiny v Českých Budějovicích.

Cesta k modré knížce neboli osvobození od vojenské povinnosti za socialismu vedla nejčastěji přes předstírané diagnózy, psychiatrii, fingované sebevraždy nebo drogy. Odpírači ji volili ze strachu ze šikany a nátlaku politruků.

Kamenný most přes rybník Vítek u Třeboně si oblíbili filmaři. V pohádce Byl jednou jeden král z něj sypali do vody sůl z celého království a zahrál si i v pohádce Z pekla Štěstí. Za války pod ním končil popel popravených jihočeských vlastenců.

Jakmile Rudá armáda dobyla Užhorod, Stalinův diktátorský režim tam začal okamžitě upevňovat moc. Bez ohledu na to, že se Sověti nacházeli na území, které před válkou náleželo Československu. To s odstoupením Podkarpatské Rusi souhlasilo 29. června 1945.

Odporná šikana, ztracené roky života. Taková byla pro Pavla Mahdala vojna za Husáka v letech 1983 až 1985. Jedinou světlou vzpomínkou byl bouřlivý aplaus na Strahově při poslední spartakiádě. Předcházel jí ale nácvik, při kterém šlo o život.