Příběhy

Přesvědčený komunista a ateista Ludvík Šmotek sdílel vězeňskou celu s biskupem Gojdičem. Na svobodu vyšel jako křesťan a antikomunista. Své snoubence Alici, která na něj po celou dobu čekala, vyprávěl, že potkal svatého muže.

Ještě v 95 letech docházel do mateřské školky a pomáhal dětem překonávat problémy řeči. Speciální pedagog František Synek zemřel v roce 2018 v úctyhodném věku 102 let. Jeho památku připomínáme u příležitosti 105 let od jeho narození.

Kněz František Lízna se do vězení poprvé dostal v osmnácti za roztrhání sovětské vlajky. Později seděl za opuštění republiky, šíření samizdatů a tisk letáků. Zemřel 4. března ve věku 79 let v důsledku nemoci covid-19.

Po komunistickém převratu stál v čele skupiny studentů vzdorujících stalinistické totalitě a pomohl několika lidem za hranice. Politický vězeň František Šedivý zemřel 16. února 2021 ve věku 93 let.

Naděžda Maňhalová, která strávila v mládí několik let v komunistických vězeních, se dožívá 90 let. Při výsleších ji bili, ve vězení málem zemřela na tyfus a žloutenku. „Jsem svobodná, to je nejdůležitější,“ říká oslavenkyně.

Sylva Šimsová a Karel Janovický svou lásku prožili v exilu – v říjnu 1949 opustili Československo, usadili se v Londýně a tuto středu spolu oslavili 90. narozeniny Sylvy Šimsové.

Ministři zahraničí Československa a Sovětského svazu právě v Kremlu podepisují smlouvu o odchodu vojsk. Dalibor Norský, v té době vedoucí čistírny, ale už vypravuje z Frenštátu pod Radhoštěm první vlak se sovětskými vojáky.

Bývalá vojenská věznice v Kapucínské ulici na Hradčanech se stala po komunistickém puči obávanou mučírnou, ve které vyšetřovatelé trýzněním nutili k falešným přiznáním zejména příslušníky armády.

Rostislav Sochorec patří k prvním obětem komunistického režimu. Státní bezpečnost ho zatkla 23. února 1948, dva dny před vyvrcholením komunistického puče. Necelé tři měsíce poté zemřel za podezřelých okolností.

Rok po komunistickém puči se naplnily obavy hospodářů v Radňově. Měli vstoupit i se svým majetkem do Jednotného zemědělského družstva. Když odmítli, stihl je trest.

S lítostí jsme přijali smutnou zprávu, že zemřel Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., který byl členem expertní rady Gymnázia Paměti národa. Jeho moudrost a lidskost nám budou chybět.

Obyvatelé Kunčic a Orlice se starali několik měsíců o desítky válečných zajatců — převážně Rusů, ale i Francouzů, Angličanů a Jugoslávců, kterým se v zimě 1945 podařilo uprchnout z pochodů smrti.

František Černý perzekuované Židy zaměstnal ve svém výrobní podniku a když v prosinci odjížděli transportem do Terezína, protestoval proti brutalitě gestapa. Krátce poté zahynul v Osvětimi.

Náhodné setkání po letech je oblíbený trik romantických filmů. Jarmila Pelčáková a Gustav Svoboda ho zažili ve skutečnosti a stejně jako ve filmu skončilo happyendem.

Před válkou předváděli v Praze a dalších evropských městech zábavná čísla z Divokého západu. Příběh Sute a Václava, kteří si říkali Two Harwards, ožívá díky nálezu alba a svědectví jejich syna zaznamenaném ve sbírce Paměť národa.

V roce 1952 zatkla StB na internátu v Dobrušce zámečnického učně Karla Pfeiffera. Čtyři estébáci ho u výslechu nutili, aby přiznal, že s vychovatelem punktovali státní převrat.

Václav Novotný byl jedním ze třiceti tisíc mužů, kteří narukovali během první světové války do 91. pěšího pluku, v jehož kulisách se odehrával příběh dobrého vojáka Švejka. Při čtení jeho vzpomínek na Velkou válku se příliš nezasmějete.

Liselotte Pultarová prožila celou válku v Lipsku, kde se narodila českým rodičům. Pro Paměť národa popsala letecké nálety na tamní válečný průmysl i dobytí americkou armádou.

„Nebýt mé maminky, tak já tady nejsem. Ona měla už jen mě a život beze mne pro ni neměl smysl. Proto vynakládala všechno, co mohla, abych já přežila,“ vzpomínala Anita Franková.