Všechny články

Zdálo se, že po dlouhých válečných letech plných utrpení přichází nejšťastnější okamžik, z Terezína zmizeli poslední němečtí dozorci. Boj o život ale začal s novým nepřítelem: skvrnitým tyfem. Po osvobození Terezína mu podlehlo na patnáct set lidí.

Po vypálení pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost velitelů SS obrátila k jedenáct kilometrů vzdálené obci Prlov. Jednotky SS zde 23. dubna 1945 vypálily osm stavení, ve kterých uhořelo patnáct obyvatel. Celkem zahynulo 23 lidí.

Čeští letci RAF byli v 50. letech nespravedlivě vězněni. Roky je pak trápilo vědomí, že mučitelé unikají spravedlnosti. Na vlastní pěst po revoluci v Kanadě vypátrali sadistického velitele věznice. Případ jejich nedokonané pomsty zmapovala redakce Paměti národa.

Čeští letci RAF byli v 50. letech nespravedlivě vězněni. Roky je pak trápilo vědomí, že mučitelé unikají spravedlnosti. Na vlastní pěst po revoluci v Kanadě vypátrali sadistického velitele věznice. Případ jejich nedokonané pomsty zmapovala redakce Paměti národa.

Vilém „Vilda“ Jakš, „český Rocky“ první republiky, boxoval jako první Čechoslovák o titul mistra světa. Během války byl členem 311. československé bombardovací perutě RAF. Po zásahu německého stíhače se v roce 1943 jeho letadlo zřítilo do vln Biskajského zálivu.

Stál prakticky celý svůj život na straně spravedlnosti. Byl četníkem, za války vystupoval proti nacistům, po ní se stal členem Sboru národní bezpečnosti. V roce 1952 Karel Strmiska skončil na popravišti.

„Nedomyslel jsem to. Ti, co to domysleli, utekli. A já blbec jsem tady zůstal,“ vzpomínal Tomáš Sedláček pro Paměť národa na komunistický převrat v únoru 1948.

Tento příběh připomíná ošklivý sen a černou noční můru. Skutečně se v poválečných Českých Budějovicích ale stal. Je důkazem krutostí, které Češi byli schopni páchat po válce na Němcích. Vypráví o člověku, který vždy „šel s dobou“. V tom nejhorším slova smyslu.

Tento příběh připomíná ošklivý sen a černou noční můru. Skutečně se v poválečných Českých Budějovicích ale stal. Je důkazem krutostí, které Češi byli schopni páchat po válce na Němcích. Vypráví o člověku, který vždy „šel s dobou“. V tom nejhorším slova smyslu.

Popularita prezidenta Zelenského v poslední době stoupla. „Pomohla mu návštěva Bílého domu,“ říká ukrajinistka Lenka Víchová v dalším díle podcastu Dobrovský & Šídlo.

Ve středu 2. května 1945 v půl osmé večer uslyšeli obyvatelé vesnic Pustá Kamenice a Čachnov na Vysočině ohlušující výbuch. V nedalekém lese Pekelci najel vlak plný německých vojáků na nálož, kterou tam připravili sovětští partyzáni.

Odešli hrdinové. Dva dny po sobě zemřeli odbojáři Věroslava Bojková a Alois Frank. Oba dva kvůli své činnosti měli zemřít a nedožít se konce války. Zemřeli letos v březnu v požehnaném věku.

„…který zfanfrní národ,“ říkával generál Tomáš Sedláček. Bojoval proti nacistům, po válce ho komunisté obvinili z velezrady a špionáže. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na doživotí. Třináct let strávil v uranových dolech a věznicích.

Před 81 lety 7. dubna 1944 Rudolf Vrba a Alfred Wetzler uprchli z vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Díky těmto dvěma slovenským Židům se poté svět dozvěděl o nacistickém vraždění. Jejich Zpráva patří k základním dokumentům o holocaustu.

Před 81 lety 7. dubna 1944 Rudolf Vrba a Alfred Wetzler uprchli z vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Díky těmto dvěma slovenským Židům se poté svět dozvěděl o nacistickém vraždění. Jejich Zpráva patří k základním dokumentům o holocaustu.

Středobodem života Josefa Wolfa byl v mládí sport. Stal se československým reprezentantem v cyklistice, závodil v cizině a čím dál silněji si uvědomoval nesvobodu v Československu. Na vrcholu kariéry se proto rozhodl emigrovat.

Shromážděním na Václavském náměstí 8. května společně vzdáme hold obráncům naší svobody. Apelujeme na společnost, aby dál pomáhala bránící se Ukrajině. A také se připravila k obraně vlastní svobody. Projekt Nezapomeňme 80 vznikl za podpory Nadace PPF a dalších. 

Byl iniciativním podporovatelem obou zrůdných režimů, které Evropu ve 20. století svíraly – komunismu i nacionálního socialismu. Takových lidí samozřejmě byla celá řada, ale Vajtauer na rozdíl od jiných začal u komunismu a skončil u nacismu.

Narodila se v Olomouci těsně před válkou do jedné z národnostně smíšených rodin. Maminka se hlásila k české národnosti, otec k německé. Válka a následné události rodinu rozmetaly a sedmiletá Štěpánka se pak s matkou a sestrami ocitla v internačním táboře pro Němce.