Všechny články

V České republice žijí desítky až stovky židovských dětí ukrývaných za války, jejichž osudy dosud nikdo podrobně nezpracoval. Přinášíme příběhy dvou z nich: Marie Andělové a Evy Doleželové.

Pokračování dokumentu Skauti bez lilie přibližuje peripetie, kterými prošel skauting v polistopadové době. Premiéru měl v den 30. výročí polistopadového obnovení skautingu 2. prosince 2019.

Když 2. prosince 1974 zemřela Hana Benešová, vdova po prezidentu Edvardu Benešovi, přineslo Rudé právo až 9. prosince drobnou zmínku o tom, že byla pohřbena bez data jejího úmrtí.

Olga Masníková prožila život po boku animátora Borise Masníka, který založil se svými bratry slavné studio animovaného filmu Bratři v triku. Vyhlédl si ji v tanečních kurzech v Pražském ústavu pro hluchoněmé.

Zdaleka ne všichni, které Státní bezpečnost registrovala jako své spolupracovníky, se ke spolupráci zavázali dobrovolně, ne všichni někoho udali. Míru jejich spolupráce však bylo možno nahlédnout po otevření archivů mnoho let po převratu.

Dcera Otto Fischla Helena Kosková vzpomínala na překvapení, když uslyšela otcovo jméno v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským, který začal 20. listopadu 1952: „V rozhlase četli jména a mezi nimi i tátovo, což bylo pro mě strašlivé překvapení."

Sametová revoluce nepřinášela jen euforii a nadšení. Petr Dutko vzpomínal na vyřizování osobních účtů, Petr Rojík na rychlé převlékání kabátů. Oba se shodují na tom, že řada lidí si přála korekci režimu, nikoli systémovou změnu.

Rozhodující moment sametové revoluce nastal v pondělí 27. listopadu v poledne. Do dvouhodinové stávky se zapojilo 75% občanů po celé republice a většina továren. Komunistický režim kapituloval pod tlakem dělníků, na které nejvíce spoléhal.

Jedna z prvních profesionálních pěstounek v SOS vesničce v Doubí Eva Borková vzpomínala, jak komunistický aparát celou dobu normalizace čekal na záminku dětské vesničky zrušit.

Obnova právního státu patřila k hlavním polistopadovým úkolům. V jakém postavení byli za normalizace soudci a advokáti? Jak proběhla očista justice od zkompromitovaných lidí?

Od 17. listopadu 1989 se traduje, že komunismus „zbourali studenti“. Jak to ale vlastně bylo? Vládla na vysokých školách proreformní a protirežimní atmosféra? Nebo do poslední chvíle představovaly spíše konformní složku společnosti?

Vyzvánění zvonů, projekce na Národní třídě v 17.00, 18.45 a 20.00, ocenění pěti statečných z ČR, Slovenska, Polska, Německa a Maďarska v Národním divadle, koncerty, výstavy a další akce po celé republice #nezapomeňme.

„Sedmnáctý listopad byla ta zápalná bomba, která to odpálila, ale musím říct, že my jako organizátoři jsme s tím nepočítali,“ uvedla Monika MacDonagh Pajerová, jedna z organizátorů studentského shromáždění na Albertově.

Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří zasahovali proti demonstrantům, se říkalo mlátičky. Účastnili se i brutálního zákroku 17. listopadu 1989. Jak svou roli hodnotí po 30 letech?

Jakmile přistálo v neděli 9. prosince 1984 v Praze letadlo z Říma, ve kterém seděla Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, známá jako Matka Tereza, zahájila Státní bezpečnost sledovací akci, která trvala po celou dobu její třídenní návštěvy ČSSR.

Něco přes tři tisíce žen vstoupilo v letech 1943–1944 do Československé jednotky v SSSR. Podkarpatské Rusínky, Volyňské Češky, dělnice z továren, vězeňkyně gulagů.

Do činnosti Občanského fóra (OF) se zapojil až sedmý den sametové revoluce, v předvečer demonstrace na Letné, na jejímž programu se podílel.

Socialistický svaz mládeže patřil k nejvýraznějším organizacím komunistického zřízení. Měl být mimo jiné „přípravkou“ na členství v KSČ a také nástrojem pro ovlivňování života mladých lidí. Někteří svazáci však sehráli nezanedbatelnou roli při pádu režimu…

Václav Havel ho předehrou sametové revoluce. Na „přehlídku nezávislé československé kultury“ přijely do polské Wrocławi dva týdny před 17. listopadem tisíce Čechů a Slováků.